Ahoj!Seznámily jsme vás už s formální i obsahovou stránkou internetové adresy www.idealni.cz,nyní bych vám ráda doporučila další.Jedná se o www.anabell.cz. Když otevřete,zobrazí se vám nepříliš vizuálně působivá stránka,takže na první pohled vás asi určitě neosloví,ale rozhodně hned ,,neutíkejte,, a čtěte dál...Takže co to vlastně Anabell znamená?Asi se shodneme v tom, že jde o nic neříkající slovo(což také může odradit),takže mi dovolte krátké a jednoduché vysvětlení.Jedná se o zájmové centrum s hlavním sídlem v Brně,které se aktivně zajímá o nemocné anorexií,bulimií a nejen to!!!Ale pozor,tato skupina má pobočky i v Praze,Ostravě a v Bratislavě,takže široké pole působnosti.Navazují kontakty s předními odborníky na tuto problematiku,snaží se poskytovat cenné informace nemocným nebo lidem,kteří mají s nemocnými co dočinění.
Pod kolonkou Naše tváře se vám zobrazí obličeje lidí pracujících v tomto centru,což podle mě působí velmi osobně a příznivě.I to by mohlo pomoci nemocným odhodlat se a skupinu Anabell kontaktovat!Jinak co se zde ještě můžete dozvědět?Například jaké jsou cíle,zásady poskytované sociální služby,články a příběhy,také zde najdete přihlášku do klubu,samozřejmě včetně telefonního čísla,výroční a tiskové zprávy jsou dány k dispozici.Takže neváhejte a mrkněte se!Myslím si,že tyto stránky obsahují vše,co by měly!!!
sobota 29. března 2008
čtvrtek 27. března 2008
Anotace: www.doktorka.cz
Tato stránka je složená ze spousty zajímavých odborně podložených článků. Některé dále odkazují na odbornou literaturu, pro zájemce, kteří by se chtěli dozvědět něco podrobnějšího k uveřejněnému tématu. Netýkají se pouze problematiky poruch příjmu potravy, ale většina článků, i když se to na první pohled nezdá, velmi blízko souvisí. Podtitul názvu - O zdraví a kráse - vypovídá vše podstatné. Zajímavé rubriky: Hubnutí, Diety, Psychologie, Zdraví, Zdravý pohyb, Zdravá výživa,...
Přesto, že je žádoucí býti krásnými, nemělo by se zapomínat na zdraví. Každý by si měl uvědomit, že poruchy jsou onemocnění, které se bohužel neobejdou bez zdravotních následků. A míra krásy je velice individuální. Je pravdou, že média mají obrovskou moc v tomto ohledu, ovšem musíme si uvědomit, že na těch dokonalých obličejích, co na nás pohlížejí z titulních stránek časopisů, pracují i několik hodin vizážisté a kosmetičky, podtrhnou přirozenou krásu a v místech, kde měla příroda pauzu na kávu, pomohou i šikovní retušisté. Věřte, že i ta modelka může po ránu vypadat tak, že si před zrcadlem řekne: " Neznám tě, ale umeju tě!"
Na těchto stránkách se ubezpečíte o tom, že všechno souvisí se vším: způsob stravování, pohyb, psychická pohoda, síla vůle, podpora okolí, denní režim atd. Je velice důležité, v případě, že se člověk rozhodne změnit svůj vzhled koukat na všechny možné následky a důsledky svého chování. Nic se nemá přehánět! Na to pamatujte...
středa 26. března 2008
Anotace na cizojazyčně psanou internetovou stránku
.jpg)
www.google.com/obrázky
Ráda bych Vám představila internetovou stránku o poruchách příjmů potravy – ve slovenštině.
Na úvod Vás zde lehce zasvětí do historie, charakteristiky PPP (poruchy příjmů potravy) a také jsou tu uvedeny nejrozšířenější formy. Poté se můžete něco více o Anorexii, bulimii a záchvatovém přejídání. Vše je přehledně rozloženo, stručně ale výstižně popsáno a jsou zde vysvětleny rozdíly mezi těmito nemoci.
Z čeho vlastní PPP vznikají? Spousta žen (ale i mužů) se chtějí přiblížit k jakému si kultu štíhlosti a rozhodnou se držet redukční dietu. Co taková „dietka“ může způsobit a jaké má následky, se dozvíte z odkazu na této stránce – diéty.
Ačkoli vyhublé dívky na ulici či jinde poznáme velice snadno, jak se skutečně dovtípit, že se jedná o anorexii či bulimii? Vedlejší účinky, nepřiměřené chování, šatník či vzhled nemocných – to vše naleznete pod heslem „Vonkajši príznaky porúch príjmu potravy“.
PPP se většinou týká mladých dospívajících lidí.. Kdo by měl jako první zasáhnout a snažit se pomoci, jsou rodiče. Ale i pro ně je těžké poznat, že jejich dcera či syn trpí takovou to těžkou nemocí. Alespoň určitě ze začátku. Mladí lidé to umí velice dobře maskovat a rodiče kolikrát nemají příliš ani možnost s tím zavčasu něco udělat. Proto je na tomto webu „Ako zpozorovať anorexiu a bulímiu – pre rodičov“ . Rodiče zde naleznou důležité a cenné informace, které jistě ocení v boji s nemocí svého dítěte.
Jednou z nejdůležitějších věcí v boji proti PPP je, aby si sám „postižený“ uvědomil, že je nemocný. To je asi ten nejdůležitější krok k cestě za vyléčením. Poté nastává období léčby, které není jistě jednoduché, je někdy i časově náročné a zdlouhavé a úspěch přitom není vždy zaručen. O formách léčby, jejím průběhu a konci Vás informuje text ukrytý pod heslem „Liečba“.
Tato stránky disponuje ještě jinými odkazy. Jsou zde např. příběhy lidí, kteří bojují, či bojovali s PPP, také zde naleznete poradnu, fórum, kontakty a články – vše se týká PPP.
Stránka je přehledná, informace stručné, ale výstižné. Pokud se zajímáte o PPP a nevadí Vám slovenština, doporučuji tento odkaz navštívit.
Anotace na česky psané internetové stránky
www.google.com/obrázky
http://www.zhubnout.wz.cz/
Chtěla bych Vás seznámit s další stránkou o hubnutí.. Na tomto webu se setkáte s odbornými popisy, co to vlastně ta anorexie je, jaké jsou její příznaky a jak bohužel také v některých případech dopadá. Zároveň je tu však odkaz na zdravé shazování kil. Pomocí mailu kontaktujete odborného poradce, který Vám pomůže nalézt nejvhodnější cestu v boji proti nadváze.
Naprosto vynikající a myslím i užitečné jsou příspěvky o vitamínech, minerálech a bylinkách, které na této stránce též naleznete.
Vitamíny jsou pro tělo velmi důležité, ale jen málokdo se v nich umí pořádně vyznat. Zde jsou všechny popsané, dozvíte
Chtěla bych Vás seznámit s další stránkou o hubnutí.. Na tomto webu se setkáte s odbornými popisy, co to vlastně ta anorexie je, jaké jsou její příznaky a jak bohužel také v některých případech dopadá. Zároveň je tu však odkaz na zdravé shazování kil. Pomocí mailu kontaktujete odborného poradce, který Vám pomůže nalézt nejvhodnější cestu v boji proti nadváze.
Naprosto vynikající a myslím i užitečné jsou příspěvky o vitamínech, minerálech a bylinkách, které na této stránce též naleznete.
Vitamíny jsou pro tělo velmi důležité, ale jen málokdo se v nich umí pořádně vyznat. Zde jsou všechny popsané, dozvíte
se v jakých potravinách se nacházejí a proč je vlastně doplňovat.
Nezbytným doplňkem pro tělo jsou minerály (jinak stopové prvky).Ale kdo z nás si jejich důležitost uvědomuje, obzvláště co se hubnutí týče?Vše je tu podobné jako u vitamínů. Přesný popis, potraviny v nichž se nachází a jejich funkce.
Nejen léky v podobě kapslí mohou vždy pomoci v redukci váhy. Co takhle byliny? Zde jsou popsány tři. Guayana, Schizandra a Aloe. O všech se dozvíte zajímavé informace, které jistě využije i člověk, kterého nějaká ta kila netrápí.
Další odkaz tvoří „Ne!Anorexii“. Zde se dozvíte pár obligátních informací o této nemoci a také způsob, jak se jí dá předejít, popřípadě co s ní, když už nevíte kam…
Kolem přibírání na váze neustále kolují „drby“. Zde si můžete přečíst odborné poznatky, které vyšly v průběhu let na jevo. Např.se dozvíte, zda má hormonální antikoncepce vedlejší účinek – tloustnutí, také zda glykemický index je pachatel nezvladatelné chuti a co hubnutí a trans mastné kyseliny? To vše a mnohem více se dozvíte na této stránce.
A pokud máte rádi drby ze společenských kruhů, neváhejte a navštivte tento web. V „Perličkách“ si můžete přečíst názory zpěváků, herců apod. na kult štíhlosti.
Přeji příjemnou zábavu.
Nezbytným doplňkem pro tělo jsou minerály (jinak stopové prvky).Ale kdo z nás si jejich důležitost uvědomuje, obzvláště co se hubnutí týče?Vše je tu podobné jako u vitamínů. Přesný popis, potraviny v nichž se nachází a jejich funkce.
Nejen léky v podobě kapslí mohou vždy pomoci v redukci váhy. Co takhle byliny? Zde jsou popsány tři. Guayana, Schizandra a Aloe. O všech se dozvíte zajímavé informace, které jistě využije i člověk, kterého nějaká ta kila netrápí.
Další odkaz tvoří „Ne!Anorexii“. Zde se dozvíte pár obligátních informací o této nemoci a také způsob, jak se jí dá předejít, popřípadě co s ní, když už nevíte kam…
Kolem přibírání na váze neustále kolují „drby“. Zde si můžete přečíst odborné poznatky, které vyšly v průběhu let na jevo. Např.se dozvíte, zda má hormonální antikoncepce vedlejší účinek – tloustnutí, také zda glykemický index je pachatel nezvladatelné chuti a co hubnutí a trans mastné kyseliny? To vše a mnohem více se dozvíte na této stránce.
A pokud máte rádi drby ze společenských kruhů, neváhejte a navštivte tento web. V „Perličkách“ si můžete přečíst názory zpěváků, herců apod. na kult štíhlosti.
Přeji příjemnou zábavu.
úterý 25. března 2008
Miss, Ferrari a média-anotace
Tak nám zase nedávno zvolili novou miss ČR… Hurá!!! Opět jsme se dozvěděli, jak má vypadat ideální žena. Dívka, o které se bude zdát všem mužům a chlapcům v republice. Jenom nedej bože abychom její jméno křičeli ze spaní. To by nám naše drahé polovičky daly ( teda spíš ne).
Aby nedošlo k omylu. Nemám nic proti našim krásným finalistkám. Jak bych také mohl, vždyť jsem finálový večer vlastně ani neviděl. Nejedná se ovšem o výjimečnou událost. Na Miss ČR nekoukám již od základní školy. Není důvod. V podstatě se mění pouze jména a místy i porota. Finalistky se však od svých předchůdkyň příliš neliší. „Ideální“ 90-60-90 více či méně mají všechny, takže jediným rozlišovacím znakem je …já vlastně ani nevím co. Snad předvedené číslo, či jiné znění odpovědí k dopředu naučeným otázkám při, jinak velmi „duchaplném“, předcvičeném rozhovoru.
Jsou skutečně finalistky soutěže to nejlepší co v naší krásné zemi máme? Toť otázka. Jak pro koho. Pro „normálního“ člověka těžko. Osobně si myslím, že denně potkám deset hezčích a tohle číslo je ještě velmi mírné. Jsem si jist,že obdobně by odpověděla většina mužů. Tak kdo je vybírá?
Odpověď je nasnadě. Porota složená z „odborníků,“ bývalé miss, šéfa soutěže a známých osobností. Takzvaní odborníci přicházejí povětšinou z oblasti modelingu. To samo o sobě naznačuje, že si v podstatě vybírají potencionální budoucí přísun zisků. Vítězka tedy musí být v jejich práci použitelná a tak musí splňovat určité požadavky. Že jde jinak o dívku, která při svých 180 centimetrech má s bídou 55 kilo, jde stranou. Hlavně, že budou šaty „dobře plandat.“
Normálně uvažující, dospělá lidská bytost si stupiditu těchto kritérií uvědomuje, ale zkuste to vysvětlit čtrnáctileté puberťačce, která se snaží stůj co stůj vyrovnat svému idolu. Neposlechne. Samozřejmě. My tomu totiž nerozumíme. Vlastně jí to ani nemůžeme mít za zlé. Média jí (nám) denně předhazují „dokonalé“ herečky, zpěvačky, moderátorky atd. Že za jejich půvaby stojí tvrdá práce profesionálních stylistů, maskérů, a v neposlední řadě plastických chirurgů, již není tématem dne. A tak se naše puberťačka trápí nad svým „naprosto nemožným“ nosem, odporným účesem… „A proboha!!! Není tady náhodou špek!?!?!?! Honem na váhu. No jasně o deset deka víc než před týdnem. Tak a dost! Ode dneška žádný svačiny a obědy! A poloviční snídaně! To by bylo aby nebylo!“
Je mi jasné, že přeháním, ale možná bohužel ne zas tak moc. Dnešní posedlost dokonalým vzhledem nás provází na každém kroku a ti více labilní z nás ( dospívající mládež k nim určitě patří) to mohou nést těžce. Mentální anorexie je samozřejmě extrémním případem, ale studie odborníků, zabývajících se vlivem médií na toto téma, jistou souvislost víceméně potvrzují. Tak proč trend „kosti a kůže“ dál vesele pokračuje?
Často se setkávám s názorem (zejména příslušnic té hezčí poloviny populace), že nám „ chlapům,“ záleží jen na vzhledu, tj. nejlépe mít topmodelku. Z toho bych váženého (váženou) čtenáře(ku) rád vyvedl. Na jednu stranu je pravdou, že dívka by se nám ( slovo „nám“ je velmi důležité, značí totiž ryze subjektivní názor jedince) měla líbit. Radim Uzel, kdysi řekl něco ve smyslu, že vnitřní krása je sice podstatná, nicméně i tuto, jistě velmi pěknou myšlenku, nesmíme brát doslovně ( ještě v tom příkladu hrály roli tři velké rumy, pusa a škaredá manželka). Osobně si nedovedu představit život s partnerkou, která by mě naprosto nepřitahovala. To prostě nejde!
Faktem ale zůstává, že krása, myslím fyzická, je věcí pomíjivou, relativně chvilkovou a časem zevšedňující. Pěkný zevnějšek dává velmi dobrou šanci na navázání nového vztahu, ale úspěšné pokračování nemůže zaručit. Ten závisí na něčem trochu jiném. O tom se ale nebudu rozepisovat. Šlo by o dlouhou filozoficko-psychologicko-sociologickou diskuzi,proto uvedu následující příklad…
I když se mi líbí Ferrari F50, na kterém můžu oči nechat, nemusím ho mít doma. Nakonec si stejně vezmu auto, sice ne tak úžasné, ale takové, s jakým můžu normálně fungovat. Vím, tato „automobilová“ metafora může být pro někoho urážející (takovým se samozřejmě omlouvám), ale myslím si, že jako názorný příklad je velmi výmluvná.
Takže My za vychrtlý idol krásy opravdu nemůžeme. Co by jsme z něj také měli, že? Tak kdo? Osobně si myslím, že problém je souhrn několika faktorů a jedním z hlavních jsou média. Ze stránek nejrůznějších magazínů ( od chovatelských časopisů až po bulvár) k nám doléhá falešná představa dokonalých rysů a tvarů. Zdánlivě se tomuto tlaku nemůžeme bránit, ale není tomu tak. Recept je jednoduchý. MYSLET!!!
Lidé se často podivují filmové a fotografické technice, popř. klamům, které lidskému oku dovedou způsobit. Už málokdo si ale uvědomuje, že těchto triků užívají i běžné časopisy. A upravené fotky modelek jsou na denním pořádku. Mluvit o týmech psychologů zaměstnaných jednotlivými týdenníky, měsíčníky, atd. je už celkem zbytečné. Dále jsou tu série článků o správném hubnutí, o získání „dokonalého vzhledu.“
A takhle bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho. Je ale situace opravdu tak zoufalá? Nemyslím si. V poslední době se objevilo několik vlaštovek naděje. Jedním z nich je zákaz vstupování na mola modelkám s BMI menším než 18. Samozřejmě, že skupina lidí z módních kruhů protestoval, ale to se dalo čekat. Snad těmto lidem časem dojde, že takhle to dál nejde a třeba se opět dočkáme, že se na pódium soutěže Miss ( i jiných) vrátí rozmanitost a příjemná „nedokonalost“ obyčejné ženské krásy………………………….A propos. Dokonalost mě strašně nudí.
Aby nedošlo k omylu. Nemám nic proti našim krásným finalistkám. Jak bych také mohl, vždyť jsem finálový večer vlastně ani neviděl. Nejedná se ovšem o výjimečnou událost. Na Miss ČR nekoukám již od základní školy. Není důvod. V podstatě se mění pouze jména a místy i porota. Finalistky se však od svých předchůdkyň příliš neliší. „Ideální“ 90-60-90 více či méně mají všechny, takže jediným rozlišovacím znakem je …já vlastně ani nevím co. Snad předvedené číslo, či jiné znění odpovědí k dopředu naučeným otázkám při, jinak velmi „duchaplném“, předcvičeném rozhovoru.
Jsou skutečně finalistky soutěže to nejlepší co v naší krásné zemi máme? Toť otázka. Jak pro koho. Pro „normálního“ člověka těžko. Osobně si myslím, že denně potkám deset hezčích a tohle číslo je ještě velmi mírné. Jsem si jist,že obdobně by odpověděla většina mužů. Tak kdo je vybírá?
Odpověď je nasnadě. Porota složená z „odborníků,“ bývalé miss, šéfa soutěže a známých osobností. Takzvaní odborníci přicházejí povětšinou z oblasti modelingu. To samo o sobě naznačuje, že si v podstatě vybírají potencionální budoucí přísun zisků. Vítězka tedy musí být v jejich práci použitelná a tak musí splňovat určité požadavky. Že jde jinak o dívku, která při svých 180 centimetrech má s bídou 55 kilo, jde stranou. Hlavně, že budou šaty „dobře plandat.“
Normálně uvažující, dospělá lidská bytost si stupiditu těchto kritérií uvědomuje, ale zkuste to vysvětlit čtrnáctileté puberťačce, která se snaží stůj co stůj vyrovnat svému idolu. Neposlechne. Samozřejmě. My tomu totiž nerozumíme. Vlastně jí to ani nemůžeme mít za zlé. Média jí (nám) denně předhazují „dokonalé“ herečky, zpěvačky, moderátorky atd. Že za jejich půvaby stojí tvrdá práce profesionálních stylistů, maskérů, a v neposlední řadě plastických chirurgů, již není tématem dne. A tak se naše puberťačka trápí nad svým „naprosto nemožným“ nosem, odporným účesem… „A proboha!!! Není tady náhodou špek!?!?!?! Honem na váhu. No jasně o deset deka víc než před týdnem. Tak a dost! Ode dneška žádný svačiny a obědy! A poloviční snídaně! To by bylo aby nebylo!“
Je mi jasné, že přeháním, ale možná bohužel ne zas tak moc. Dnešní posedlost dokonalým vzhledem nás provází na každém kroku a ti více labilní z nás ( dospívající mládež k nim určitě patří) to mohou nést těžce. Mentální anorexie je samozřejmě extrémním případem, ale studie odborníků, zabývajících se vlivem médií na toto téma, jistou souvislost víceméně potvrzují. Tak proč trend „kosti a kůže“ dál vesele pokračuje?
Často se setkávám s názorem (zejména příslušnic té hezčí poloviny populace), že nám „ chlapům,“ záleží jen na vzhledu, tj. nejlépe mít topmodelku. Z toho bych váženého (váženou) čtenáře(ku) rád vyvedl. Na jednu stranu je pravdou, že dívka by se nám ( slovo „nám“ je velmi důležité, značí totiž ryze subjektivní názor jedince) měla líbit. Radim Uzel, kdysi řekl něco ve smyslu, že vnitřní krása je sice podstatná, nicméně i tuto, jistě velmi pěknou myšlenku, nesmíme brát doslovně ( ještě v tom příkladu hrály roli tři velké rumy, pusa a škaredá manželka). Osobně si nedovedu představit život s partnerkou, která by mě naprosto nepřitahovala. To prostě nejde!
Faktem ale zůstává, že krása, myslím fyzická, je věcí pomíjivou, relativně chvilkovou a časem zevšedňující. Pěkný zevnějšek dává velmi dobrou šanci na navázání nového vztahu, ale úspěšné pokračování nemůže zaručit. Ten závisí na něčem trochu jiném. O tom se ale nebudu rozepisovat. Šlo by o dlouhou filozoficko-psychologicko-sociologickou diskuzi,proto uvedu následující příklad…
I když se mi líbí Ferrari F50, na kterém můžu oči nechat, nemusím ho mít doma. Nakonec si stejně vezmu auto, sice ne tak úžasné, ale takové, s jakým můžu normálně fungovat. Vím, tato „automobilová“ metafora může být pro někoho urážející (takovým se samozřejmě omlouvám), ale myslím si, že jako názorný příklad je velmi výmluvná.
Takže My za vychrtlý idol krásy opravdu nemůžeme. Co by jsme z něj také měli, že? Tak kdo? Osobně si myslím, že problém je souhrn několika faktorů a jedním z hlavních jsou média. Ze stránek nejrůznějších magazínů ( od chovatelských časopisů až po bulvár) k nám doléhá falešná představa dokonalých rysů a tvarů. Zdánlivě se tomuto tlaku nemůžeme bránit, ale není tomu tak. Recept je jednoduchý. MYSLET!!!
Lidé se často podivují filmové a fotografické technice, popř. klamům, které lidskému oku dovedou způsobit. Už málokdo si ale uvědomuje, že těchto triků užívají i běžné časopisy. A upravené fotky modelek jsou na denním pořádku. Mluvit o týmech psychologů zaměstnaných jednotlivými týdenníky, měsíčníky, atd. je už celkem zbytečné. Dále jsou tu série článků o správném hubnutí, o získání „dokonalého vzhledu.“
A takhle bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho. Je ale situace opravdu tak zoufalá? Nemyslím si. V poslední době se objevilo několik vlaštovek naděje. Jedním z nich je zákaz vstupování na mola modelkám s BMI menším než 18. Samozřejmě, že skupina lidí z módních kruhů protestoval, ale to se dalo čekat. Snad těmto lidem časem dojde, že takhle to dál nejde a třeba se opět dočkáme, že se na pódium soutěže Miss ( i jiných) vrátí rozmanitost a příjemná „nedokonalost“ obyčejné ženské krásy………………………….A propos. Dokonalost mě strašně nudí.
pátek 21. března 2008
Mentální bulimie- slovníkové heslo
Mentální bulimie (bulimia nervosa) je jednou z poruch příjmu potravy, podobně jako např. anorexie. Zjednodušeně řečeno, bulimický záchvat spočívá ve snědení nadměrného množství jídla, které je pak nuceně z těla odstraněno. Jedná se o psychické onemocnění velmi závažné, zanechávající na organismu těžké následky.
Statisticky trpí bulimií asi 40-50% anorektiček. Hlavním důsledkem vzniku onemocnění je předchozí dlouhodobé hladovění. V praxi to vypadá asi tak, že pacient náhle neovládne přirozenou ( a dlouho potlačovanou) potřebu organismu po potravě. Bezprostředně poté se dostavuje pocit úlevy z uspokojení neustálého hladu. To však trvá pouze velmi krátce. Následují chvíle velkých výčitek, zklamání ze selhání a následně panická hrůza z množství kalorií a nabraných kilogramů. „Jídlo prostě musí ven!“
Anorektička ( používám ženský rod, protože většina pacientek jsou ženy, ale asi 1% případů jsou muži) náhle objevuje „možnost“ jak si udržovat svou váhu aniž by musela hladovět. Tak začíná „bludný kruh,“ ze kterého se jen velmi těžko dostává.
Jak už bylo výše řečeno, nejčastějším způsobem zbavování se jídla je zvracení. To je však ( ostatně jako všechny další způsoby) velmi nebezpečné pro zdraví člověka. Asi každý z nás ví jak vyčerpávající je vynucené zvracení. U normálního člověka se to děje jednou za čas, u bulimiček není výjimkou je-li tento úkon prováděn desetkrát denně! Přitom živin a kalorií se tělo nezbavuje tak účinně jak si pacientky často myslí. Navíc zvracení tři hlavní důsledky:
1. Těžké a nenávratné poškození zubů. To je způsobeno kontaktem žaludečních kyselin s povrchem zubů. Následné usilovné čištění zubů vše ještě zhoršuje
2. Zvracení vede k otékání slinných žláz. Otok je nebolestivý a tváře vypadají buclatě,
což bulimičkám připadá velmi skličující
3. Opakované zvracení způsobuje poškození trávicího ústrojí (hlavně jícnu).
Dalším způsobem vyprazdňování se je vyvoláváním průjmů pomocí léků. Hlavně laxativ a diuretik. Jejich nebezpečí je zejména v odstraňování tělesných tekutin a hrozící dehydratace. Navíc, léky mohou způsobovat závislost.
Léčení je obtížné, nikoli však nemožné. Některé pacientky se dovedou vyléčit samy od sebe, jiné však musí vyhledat odbornou pomoc. Jednou z možností jsou antidepresiva, ty ale mají řadu nevýhod a většinou působí pouze krátkodobě. Úspěchy dosahuje psychologické léčení, tzv. kognitivně behaviorální terapie. V dnešní době již existují centra a speciální kliniky s vyškoleným personálem
Informace, které jsem použil pocházejí z encyklopedie.seznam.cz a knihy Petera J. Coopera: Mentální bulimie a záchvatovité přejídání.
Statisticky trpí bulimií asi 40-50% anorektiček. Hlavním důsledkem vzniku onemocnění je předchozí dlouhodobé hladovění. V praxi to vypadá asi tak, že pacient náhle neovládne přirozenou ( a dlouho potlačovanou) potřebu organismu po potravě. Bezprostředně poté se dostavuje pocit úlevy z uspokojení neustálého hladu. To však trvá pouze velmi krátce. Následují chvíle velkých výčitek, zklamání ze selhání a následně panická hrůza z množství kalorií a nabraných kilogramů. „Jídlo prostě musí ven!“
Anorektička ( používám ženský rod, protože většina pacientek jsou ženy, ale asi 1% případů jsou muži) náhle objevuje „možnost“ jak si udržovat svou váhu aniž by musela hladovět. Tak začíná „bludný kruh,“ ze kterého se jen velmi těžko dostává.
Jak už bylo výše řečeno, nejčastějším způsobem zbavování se jídla je zvracení. To je však ( ostatně jako všechny další způsoby) velmi nebezpečné pro zdraví člověka. Asi každý z nás ví jak vyčerpávající je vynucené zvracení. U normálního člověka se to děje jednou za čas, u bulimiček není výjimkou je-li tento úkon prováděn desetkrát denně! Přitom živin a kalorií se tělo nezbavuje tak účinně jak si pacientky často myslí. Navíc zvracení tři hlavní důsledky:
1. Těžké a nenávratné poškození zubů. To je způsobeno kontaktem žaludečních kyselin s povrchem zubů. Následné usilovné čištění zubů vše ještě zhoršuje
2. Zvracení vede k otékání slinných žláz. Otok je nebolestivý a tváře vypadají buclatě,
což bulimičkám připadá velmi skličující
3. Opakované zvracení způsobuje poškození trávicího ústrojí (hlavně jícnu).
Dalším způsobem vyprazdňování se je vyvoláváním průjmů pomocí léků. Hlavně laxativ a diuretik. Jejich nebezpečí je zejména v odstraňování tělesných tekutin a hrozící dehydratace. Navíc, léky mohou způsobovat závislost.
Léčení je obtížné, nikoli však nemožné. Některé pacientky se dovedou vyléčit samy od sebe, jiné však musí vyhledat odbornou pomoc. Jednou z možností jsou antidepresiva, ty ale mají řadu nevýhod a většinou působí pouze krátkodobě. Úspěchy dosahuje psychologické léčení, tzv. kognitivně behaviorální terapie. V dnešní době již existují centra a speciální kliniky s vyškoleným personálem
Informace, které jsem použil pocházejí z encyklopedie.seznam.cz a knihy Petera J. Coopera: Mentální bulimie a záchvatovité přejídání.
pondělí 17. března 2008
Anotace: obezita.unas.cz
Dobrý den, chtěl bych Vás seznámit s obsahem stránky obezita.unas.cz, která, jak již název napovídá, se zabývá problémem obezity.
Úvodní stránka je obsahově chudá, ale alespoň podává základní informace, které jsou však tak obecné, že by je vymyslel i jedinec chabšího rozumu bez nějakého písemného podkladu. Jediné co mne zaujalo, je otázka, která je položena ve spodní části a zhruba zní: Kolik obezita stojí? Úvod stránek hodnotím jako velice slabý, jedině co bych ohodnotil kladně je přehledný rozcestník.
Oddíl Obezita a nadváha u dospělých je krásné, ale nijak informačně hutné povídání. Není zde ani špetka statistiky, či nějakých lékařských údajů. Jako ponaučení je zde to, že prevence je lepší než následná léčba. Pravdivé, avšak velice okřídlené prohlášení. Vlastně ještě jednu věc se zde dozvíme a to, že stránky které se tvářily jako informační server, přiznávám, že již na úvodní straně byla zmínka o penězích, se stává reklamní stránkou.
Obezita u dětí je zaměřena na jejich stravování. Opět žádná převratná data. V závěru je nabádání rodičů, aby dětem svačiny dělali a nedávali jim pouze peníze. Je nutné jíst zdravě, sestavte si zdravý jídelníček, nevíte jak??? Poradíme Vám. Jak jednoduché.
Oddíl Co je obezita nabízí konečně trochu statistiky, ale opravdu jen trochu. Musím však podotknout, že tato část nám dává víc informací než celá stránka.
Celkově bych tyto stránky hodnotil jako informačně zanedbatelný zdroj. Jde zde pouze o reklamu, která je trochu maskovaná. Nevím jestli to náhodou nejsou stránky nějaké nadace, ale pochybuji.
Zdroj: http://obezita.unas.cz
Úvodní stránka je obsahově chudá, ale alespoň podává základní informace, které jsou však tak obecné, že by je vymyslel i jedinec chabšího rozumu bez nějakého písemného podkladu. Jediné co mne zaujalo, je otázka, která je položena ve spodní části a zhruba zní: Kolik obezita stojí? Úvod stránek hodnotím jako velice slabý, jedině co bych ohodnotil kladně je přehledný rozcestník.
Oddíl Obezita a nadváha u dospělých je krásné, ale nijak informačně hutné povídání. Není zde ani špetka statistiky, či nějakých lékařských údajů. Jako ponaučení je zde to, že prevence je lepší než následná léčba. Pravdivé, avšak velice okřídlené prohlášení. Vlastně ještě jednu věc se zde dozvíme a to, že stránky které se tvářily jako informační server, přiznávám, že již na úvodní straně byla zmínka o penězích, se stává reklamní stránkou.
Obezita u dětí je zaměřena na jejich stravování. Opět žádná převratná data. V závěru je nabádání rodičů, aby dětem svačiny dělali a nedávali jim pouze peníze. Je nutné jíst zdravě, sestavte si zdravý jídelníček, nevíte jak??? Poradíme Vám. Jak jednoduché.
Oddíl Co je obezita nabízí konečně trochu statistiky, ale opravdu jen trochu. Musím však podotknout, že tato část nám dává víc informací než celá stránka.
Celkově bych tyto stránky hodnotil jako informačně zanedbatelný zdroj. Jde zde pouze o reklamu, která je trochu maskovaná. Nevím jestli to náhodou nejsou stránky nějaké nadace, ale pochybuji.
Zdroj: http://obezita.unas.cz
pondělí 10. března 2008
Anotace:
Ahoj všichni!
Na internetu se nachází nespočetně mnoho odkazů týkajících se problematiky anorexie a bulimie.Speciálně bychom vás chtěly upozornit na ty,které nás zaujaly nejvíce a jistým způsobem vynikaly nad těmi ostatními.
Prvním zdrojem,ze kterého jsme čerpaly,byl:www.idealni.cz. Pro dobrou orientaci tu slouží průvodce,což je velice výhodné pro ty,kteří nemají s vyhledáváním zkušenosti.Tyhle stránky jsou opravdu přehledné,bez většího zdržování navedou čtenáře přímo k cíli.Rubriky jsou jednoznačně rozdělené,obsahují odkazy na další zajímavé internetové adresy a spoustu odborných článků,které jsou pochopitelné i pro úplné laiky.Co se tam můžete dozvědět?Je to především obecné info o anorexii,bulimii,přejídání,jak se tomu vyvarovat,jak poznat příznaky(dobré především pro rodiče a známé,kteří mají podezření),odborné reference,jídelníček,odstrašující příběhy konkrétních osob.A to není daleko všechno.Mnohem důležitější než příznaky,které jsou v pokročilejším stadiu lehce poznatelné,jsou rady,jak vůbec nemocným pomoci.Svými zkušenostmi můžete přispívat do diskusního fora.
Také tam najdete tzv. PPPtest se zajímavě položenými otázkami,který určitě nikomu neuškodí,naopak můžete přijít na jistá rizika,která by vám mohla hrozit,ani o tom nevíte. Všímá si nejen vás a vašeho vztahu k jídlu, ale i k okolí, vašich nálad a pocitů. Vyplněním anonymního dotazníku získáte hodnocení vyplývající z odpovědí, které je rozdělené do 7 jednotlivých náhledů – profil rizikovosti – vztah k sobě a k jídlu, mentální anorexie, bulimie, záchvatovité přejídání, deprese, perfekcionismus, nedostatek informací o ppp ( poruchy příjmu potravy ).
Příklady otázek: Jak často se cítím být unavená?. Jak často se cítím sama?, Dokážu se soustředit, když něco dělám?, Mám pocit, že musím být ve všem nejlepší?, Jak často se hádám s lidmi? a další. Opravdu můžeme doporučit, něco se o sobě dozvíte.
Dále zde najdete například BMI kalkulačku, která vám spočítá váš BMI index, což je samozřejmě pouze orientační údaj, takže to neberte moc vážně, pokud máte menší odchylku od průměru:). Poslední dobou média zacházela opravdu do extrémů,v televizi a časopisech nebylo možné zahlédnout „ normální “ holku, všechny naprosto dokonale hubené bez jediného gramu navíc. Proto nás zaujal článek zveřejněný na těchto stránkách (už dříve jsme o tom slyšely), kde se píše: Na přehlídku nepustili příliš hubené modelky:
Agentura Reuters uveřejnila zprávu o módní přehlídce v Madridu, které se nesmí účastnit modelky s BMI pod 18. Jako důvod uvedli pořadatelé snahu zamezit nevhodným vlivům extrémní štíhlosti zejména na mládež. ( pozn. konečně to někoho napadlo! )
Ve světě módy to vyvolalo doslova poprask. Půjde o precedens, po němž by mohly následovat další podobná opatření i na jiných scénách? – Každopádně si myslíme, že to byl docela dobrý nápad, protože modelky, které vypadají jako kost a kůže,nejsou zrovna moc skvělým příkladem pro mladé slečny, které se snaží jít tzv. s módou...
Nechybí ani odborné články týkající se ppp, které nás odkazují na další informační stránky např.: doktorka.cz, Help24.cz, Anabell.cz a další, ale o těch vám řeknem něco třeba příště...
Veronika Bielková a Romana Vlašínová
pátek 7. března 2008
Jak to vidím JÁ
Milé dámy, nechci Vás urazit tím, co je zde napsáno, ale berte prosím na vědomí, že tento článek psal mužskéj.
Zrovna včera mi jeden starší pán připomněl jedno staré, ale pravdivé pořekadlo, které zní zhruba takto: „Ženský má být plná kuchyně, plná postel, má mít pořádný prsa a prdel.“ Když pominu tu část týkající se kuchyně ( protože by se feministky zbláznily ) a tu postelovou část, tak je to „svatá“ pravda. Naše ( slovanské ) ženy jsou nádherné. A proč tomu tak? No protože mají krásné tvary. Nejsou to žádné vyzábliny.
Napadají mne ještě další dvě pořekadla. Jedno radši zveřejňovat nebudu, ale to druhé je zcela pravdivé. „Ženskou má být za co chytit.“ To říkáme my Češi, mě by i docela zajímalo, co říkají takoví Italové a další národy, které se za našima dívkami jen s obdivem ohlížejí a bez plastiky, ty jejich ženský našim nemohou ani zdaleka konkurovat.
Vezměme si historický vývoj. Ten nemůže nikdo napadnout a je nevyvratitelný. Uvědomme si jaké tvary měla Věstonická Venuše – no přece kulaté, říkejme slovanské. Tyto tvary vládli dokud některý z chorých mozků tzv. plošinových států nezavedl trend hubenosti. Tento trend vládne bohužel do dnes. Hodně dívek je jím zblázněno a chtějí hubnout za každou cenu. Nedávno jsem viděl kousek nějaké soutěže, která mě tak pobavila, že jsem ji pak sledoval pravidelněji. Jmenovala se Amerika hledá topmodelku a byla tam jedna holka, která měla trochu větší postavu a o hodně větší vnady než její konkurentky. Měli jste vidět, jak ji začaly pomlouvat. Dokonce tam ty pomatené mozky naznaly, že je tlustá. Celou soutěž vyhrála holka, která by se schovala za laťku od plotu a vůbec nic na ní nebylo zajímavého ( ani mozek, ani tělo ).
Nechci zde však tvrdit, že obezita je něco krásného. To ne, je to stejný extrém jako anorexie. Oboje je nesmysl, na jedné straně se holka cítí tlustá a chce razantně zhubnout, na straně druhé je tlustá a nic s tím nedělá. S řečmi o obezitě se mi vyjevil případ, který se stal v USA před několika lety. Celou společností tenkrát zahýbalo to, že jedné Američance letecká společnost naúčtovala dvě místa ( podotýkám, že byla silně obézní ). Najednou se o tom začalo hrozně mluvit a ta společnost sklidila silnou negativní reklamu. A já říkám: „Proč by si ty dvě místa nemohla zaplatit, když je opravdu zabírá.“ Když má peníze na tolik jídla, tak ať si zaplatí i o jedno místo navíc. Neříkám, kdyby trpěla nějakou chorobou, která má za následek obezitu, to je samozřejmě něco jiného.
„Ženská má být krev a mlíko“, říká se. Každý tohle pořekadlo zná, možná v pozměněné podobě, ale zná. Jen si vzpomeňme na scénu z klasického českého filmu, která se proslavila výrokem, který odpovídal na otázku: „Jaká má být socialistická žena?“ „Hlavně, aby byla poctivá.“, zněla odpověď.
Závěrem se chci omluvit těm, které tento text pohoršil, či jinak pohanil.
„Pravda je krutá.“
Zrovna včera mi jeden starší pán připomněl jedno staré, ale pravdivé pořekadlo, které zní zhruba takto: „Ženský má být plná kuchyně, plná postel, má mít pořádný prsa a prdel.“ Když pominu tu část týkající se kuchyně ( protože by se feministky zbláznily ) a tu postelovou část, tak je to „svatá“ pravda. Naše ( slovanské ) ženy jsou nádherné. A proč tomu tak? No protože mají krásné tvary. Nejsou to žádné vyzábliny.
Napadají mne ještě další dvě pořekadla. Jedno radši zveřejňovat nebudu, ale to druhé je zcela pravdivé. „Ženskou má být za co chytit.“ To říkáme my Češi, mě by i docela zajímalo, co říkají takoví Italové a další národy, které se za našima dívkami jen s obdivem ohlížejí a bez plastiky, ty jejich ženský našim nemohou ani zdaleka konkurovat.
Vezměme si historický vývoj. Ten nemůže nikdo napadnout a je nevyvratitelný. Uvědomme si jaké tvary měla Věstonická Venuše – no přece kulaté, říkejme slovanské. Tyto tvary vládli dokud některý z chorých mozků tzv. plošinových států nezavedl trend hubenosti. Tento trend vládne bohužel do dnes. Hodně dívek je jím zblázněno a chtějí hubnout za každou cenu. Nedávno jsem viděl kousek nějaké soutěže, která mě tak pobavila, že jsem ji pak sledoval pravidelněji. Jmenovala se Amerika hledá topmodelku a byla tam jedna holka, která měla trochu větší postavu a o hodně větší vnady než její konkurentky. Měli jste vidět, jak ji začaly pomlouvat. Dokonce tam ty pomatené mozky naznaly, že je tlustá. Celou soutěž vyhrála holka, která by se schovala za laťku od plotu a vůbec nic na ní nebylo zajímavého ( ani mozek, ani tělo ).
Nechci zde však tvrdit, že obezita je něco krásného. To ne, je to stejný extrém jako anorexie. Oboje je nesmysl, na jedné straně se holka cítí tlustá a chce razantně zhubnout, na straně druhé je tlustá a nic s tím nedělá. S řečmi o obezitě se mi vyjevil případ, který se stal v USA před několika lety. Celou společností tenkrát zahýbalo to, že jedné Američance letecká společnost naúčtovala dvě místa ( podotýkám, že byla silně obézní ). Najednou se o tom začalo hrozně mluvit a ta společnost sklidila silnou negativní reklamu. A já říkám: „Proč by si ty dvě místa nemohla zaplatit, když je opravdu zabírá.“ Když má peníze na tolik jídla, tak ať si zaplatí i o jedno místo navíc. Neříkám, kdyby trpěla nějakou chorobou, která má za následek obezitu, to je samozřejmě něco jiného.
„Ženská má být krev a mlíko“, říká se. Každý tohle pořekadlo zná, možná v pozměněné podobě, ale zná. Jen si vzpomeňme na scénu z klasického českého filmu, která se proslavila výrokem, který odpovídal na otázku: „Jaká má být socialistická žena?“ „Hlavně, aby byla poctivá.“, zněla odpověď.
Závěrem se chci omluvit těm, které tento text pohoršil, či jinak pohanil.
„Pravda je krutá.“
čtvrtek 6. března 2008
Poruchy přijmu potravy trápí čím dál více dívek i chlapců
Vyhublé postavy se líbí snad jen dotyčným osobám... photo: www. google.com/anorexie
2 SLOVNÍKOVÁ HESLA
V současné době se v celé populaci a tudíž i u dětí ve zvýšené míře projevují poruchy příjmu potravy, které mají výrazný dopad na jejich zdravotní stav a mohou negativně ovlivnit jejich růst a vývoj. Výskyt anorexie a bulimie se v posledních desetiletích 20. století několikanásobně zvýšil. Jaké je psychologické pozadí těchto problémů se pokusí zodpovědět dětská psycholožka PhDr. Marie Nesrstová z Fakultní nemocnice v Motole.
3. 6. 2006 00:22
Poruchy příjmu potravy provázené podvýživou se vyskytují ve dvou formách:
restriktivní - mentální anorexie (odmítání příjmu potravy),
bulimické - mentální bulimie (záchvatovité přejídání a následné zvracení).
Při mentální anorexii dívky (občas i chlapci) netrpí ztrátou chuti, ale bojují s chutí a hladem. Nachází potěšení ve schopnosti kontrolovat se, zhubnout. Zatímco většina lidí se dokáže z dobrého jídla těšit, anorektičky prožívají ohrožení, úzkost a těmto pocitům se brání tím, že zesilují své kontrolující a silně omezující chování. Porušení sebekontroly jim přináší pocity viny, selhání, nenávisti k sobě.
Oproti tomu pacientky s mentální bulimií se neustálé zabývají jídlem - prožívají silnou touhu po jídle a přejídají se (výjimkou nejsou velké dávky během krátké doby, např. 20 minut). Vzápětí je však zachvátí silná obava "z výkrmného" účinku jídla a vyprovokují si zvracení, případně užívají léky na průjem. Období hladovění se střídá s přejídáním a pacientky se dostávají do bludného kruhu. Navíc 30 - 50 % dívek s mentální bulimií dříve trpělo mentální anorexií.
V posledních letech bohužel roste nejen anorexie u dívek v prepubertálním, pubertálním a adolescentním věku dívek a chlapců, ale také u dívek mladšího školního věku, což je mnohem nebezpečnější. U dívek a žen dosahuje anorexie asi 1 % v celé populaci. Bulimie má prevalenci 1 - 3 % a vyskytuje se spíše u pozdně adolescentních dívek a mladých žen. Prognóza onemocnění není jednoznačná - u 30 až 40 % pacientů potíže přetrvávají i po absolvování léčby, asi 1 % případů skončí sebevraždou, asi 6 % pacientů na následky onemocnění umírá.
Pro oba syndromy je typický strach z tloušťky a extrémní zaujetí vlastním tělem a jeho vzhledem.
Problémy s příjmem potravy se začínají projevovat v rodinném kontextu
Patologické jídelní návyky se začínají projevovat v rodinném kontextu v období dospívání dítěte. Osamostatňování od rodičů probíhá obtížněji u dětí, které byly v předchozím vývojovém období hodně přizpůsobivé. Dívky, u kterých se může rozvinout mentální anorexie, bývají poslušné, úspěšné v oblasti školní i zájmové, často usilují o dokonalost a jsou velmi zodpovědné. S rozvojem nemoci se dostávají se svými rodiči do konfliktů, často podvádí, ve spojitosti s jídlem lžou. Snahu druhých osob změnit jejich chování vnímají velmi špatně, reagují vzteky, lítostí a pocity viny. Rodiče tuto situaci často nedokážou pochopit. Dostávají se navzájem mezi sebou do konfliktů. Dívka je častěji vázaná na matku, otce spíše kritizuje. Oproti tomu dívky s mentální bulimií nebývají před onemocněním tak přizpůsobivé, ale mají též perfekcionistické rysy a jsou hodně závislé na hodnocení druhých - sledují, jak je ostatní vidí. Cení si svého sebeovládání, sebekontroly a když je poruší, trpí pocity viny.
Jaké vnější faktory mají vliv na vznik onemocnění?
Život dospívajících dívek je často provázen strachem z nadváhy a z nadměrného energetického příjmu. Spouštěcí mechanismy mohou přitom být docela nevinné: Například matka se před dcerou zmíní, že musí "zhubnout do plavek". Dívka se přidá, matka nevydrží, ale dcera pokračuje. Jindy je dívka ve třídě nejvyspělejší, zatímco ostatní ještě vypadají dětsky. Spolužáci se dívce začnou posmívat a problém může začít. Někdy stačí jen poznámka trenéra či učitele tělocviku "o tlustém pozadí", se kterým dívka nedokáže vyšplhat po tyči atd. Častým podnětem bývá srovnávání mezi sourozenci - např. pokud je v rodině "úspěšnější", lépe se prosazující sestra. Stačí, když se otec před dívkami zmíní: "Podívej se na Janu, jak je šikovná, ty jsi pomalá, celá máma, jen něco ujídat. Jsi už jako buřt!" Může se také stát, že dívka zhubne po nějaké delší chorobě (stačí i výrazná chřipka), ale tento stav se jí zalíbí natolik, že pokračuje v omezování jídla.
Spouštěcí mechanismy bychom tedy mohli shrnout takto:
vývojové požadavky,
osamostatňování se,
hledání vlastní identity,
přijmutí ženské role (včetně akceptace sexuality),
narušené rodinné prostředí,
ohrožení sebehodnocení,
somatické onemocnění.
Nespokojenost se sebou, zaměření na vlastní tělo, sebeomezování, a s tím související dietní styl, vede v rovině somatické k vyhublosti, v rovině psychické k úzkostnému až depresivnímu chování, k patologickému zabývání se váhou, jídlem a svým tělem.
"V rovině vztahů se pacientky vzdalují od svých vrstevníků a připoutají se více k rodině, kde ale vznikají v souvislosti s jídlem konflikty. Je to začarovaný kruh, který potřebuje péči odborníků. Čím delší je prodleva mezi začátkem onemocnění a psychoterapií, tím závažnější je prognóza průběhu onemocnění", říká dětská psycholožka PhDr. Marie Nesrstová.
Základem úspěchu léčby je intenzivní psychoterapie.
Psycholog či psychiatr musí s pacientem navázat dobrý kontakt a postupně jej vést ke změně náhledu na sebe a své okolí. Pacientky jsou většinou hospitalizovány na dětských psychiatrických odděleních, ale v případě metabolického rozvratu vnitřního prostředí na pediatrických klinikách. Ošetřující personál musí být s touto problematikou seznámen a musí být důsledný v dohledu na pacientku. Internista vyloučí jinou příčinu onemocnění a zahájí program nutriční intervence. Závěrečné slovo v léčbě má opět psycholog či psychiatr, který nejen připraví pacienta k běžným životním podmínkám, ale vede k tomu i jeho rodinu. Rodina by měla být důsledná, měla by odstranit nesprávné návyky, které byly dosud zafixovány a podmínily rozvoj onemocnění.
V současné době se v celé populaci a tudíž i u dětí ve zvýšené míře projevují poruchy příjmu potravy, které mají výrazný dopad na jejich zdravotní stav a mohou negativně ovlivnit jejich růst a vývoj. Výskyt anorexie a bulimie se v posledních desetiletích 20. století několikanásobně zvýšil. Jaké je psychologické pozadí těchto problémů se pokusí zodpovědět dětská psycholožka PhDr. Marie Nesrstová z Fakultní nemocnice v Motole.
3. 6. 2006 00:22
Poruchy příjmu potravy provázené podvýživou se vyskytují ve dvou formách:
restriktivní - mentální anorexie (odmítání příjmu potravy),
bulimické - mentální bulimie (záchvatovité přejídání a následné zvracení).
Při mentální anorexii dívky (občas i chlapci) netrpí ztrátou chuti, ale bojují s chutí a hladem. Nachází potěšení ve schopnosti kontrolovat se, zhubnout. Zatímco většina lidí se dokáže z dobrého jídla těšit, anorektičky prožívají ohrožení, úzkost a těmto pocitům se brání tím, že zesilují své kontrolující a silně omezující chování. Porušení sebekontroly jim přináší pocity viny, selhání, nenávisti k sobě.
Oproti tomu pacientky s mentální bulimií se neustálé zabývají jídlem - prožívají silnou touhu po jídle a přejídají se (výjimkou nejsou velké dávky během krátké doby, např. 20 minut). Vzápětí je však zachvátí silná obava "z výkrmného" účinku jídla a vyprovokují si zvracení, případně užívají léky na průjem. Období hladovění se střídá s přejídáním a pacientky se dostávají do bludného kruhu. Navíc 30 - 50 % dívek s mentální bulimií dříve trpělo mentální anorexií.
V posledních letech bohužel roste nejen anorexie u dívek v prepubertálním, pubertálním a adolescentním věku dívek a chlapců, ale také u dívek mladšího školního věku, což je mnohem nebezpečnější. U dívek a žen dosahuje anorexie asi 1 % v celé populaci. Bulimie má prevalenci 1 - 3 % a vyskytuje se spíše u pozdně adolescentních dívek a mladých žen. Prognóza onemocnění není jednoznačná - u 30 až 40 % pacientů potíže přetrvávají i po absolvování léčby, asi 1 % případů skončí sebevraždou, asi 6 % pacientů na následky onemocnění umírá.
Pro oba syndromy je typický strach z tloušťky a extrémní zaujetí vlastním tělem a jeho vzhledem.
Problémy s příjmem potravy se začínají projevovat v rodinném kontextu
Patologické jídelní návyky se začínají projevovat v rodinném kontextu v období dospívání dítěte. Osamostatňování od rodičů probíhá obtížněji u dětí, které byly v předchozím vývojovém období hodně přizpůsobivé. Dívky, u kterých se může rozvinout mentální anorexie, bývají poslušné, úspěšné v oblasti školní i zájmové, často usilují o dokonalost a jsou velmi zodpovědné. S rozvojem nemoci se dostávají se svými rodiči do konfliktů, často podvádí, ve spojitosti s jídlem lžou. Snahu druhých osob změnit jejich chování vnímají velmi špatně, reagují vzteky, lítostí a pocity viny. Rodiče tuto situaci často nedokážou pochopit. Dostávají se navzájem mezi sebou do konfliktů. Dívka je častěji vázaná na matku, otce spíše kritizuje. Oproti tomu dívky s mentální bulimií nebývají před onemocněním tak přizpůsobivé, ale mají též perfekcionistické rysy a jsou hodně závislé na hodnocení druhých - sledují, jak je ostatní vidí. Cení si svého sebeovládání, sebekontroly a když je poruší, trpí pocity viny.
Jaké vnější faktory mají vliv na vznik onemocnění?
Život dospívajících dívek je často provázen strachem z nadváhy a z nadměrného energetického příjmu. Spouštěcí mechanismy mohou přitom být docela nevinné: Například matka se před dcerou zmíní, že musí "zhubnout do plavek". Dívka se přidá, matka nevydrží, ale dcera pokračuje. Jindy je dívka ve třídě nejvyspělejší, zatímco ostatní ještě vypadají dětsky. Spolužáci se dívce začnou posmívat a problém může začít. Někdy stačí jen poznámka trenéra či učitele tělocviku "o tlustém pozadí", se kterým dívka nedokáže vyšplhat po tyči atd. Častým podnětem bývá srovnávání mezi sourozenci - např. pokud je v rodině "úspěšnější", lépe se prosazující sestra. Stačí, když se otec před dívkami zmíní: "Podívej se na Janu, jak je šikovná, ty jsi pomalá, celá máma, jen něco ujídat. Jsi už jako buřt!" Může se také stát, že dívka zhubne po nějaké delší chorobě (stačí i výrazná chřipka), ale tento stav se jí zalíbí natolik, že pokračuje v omezování jídla.
Spouštěcí mechanismy bychom tedy mohli shrnout takto:
vývojové požadavky,
osamostatňování se,
hledání vlastní identity,
přijmutí ženské role (včetně akceptace sexuality),
narušené rodinné prostředí,
ohrožení sebehodnocení,
somatické onemocnění.
Nespokojenost se sebou, zaměření na vlastní tělo, sebeomezování, a s tím související dietní styl, vede v rovině somatické k vyhublosti, v rovině psychické k úzkostnému až depresivnímu chování, k patologickému zabývání se váhou, jídlem a svým tělem.
"V rovině vztahů se pacientky vzdalují od svých vrstevníků a připoutají se více k rodině, kde ale vznikají v souvislosti s jídlem konflikty. Je to začarovaný kruh, který potřebuje péči odborníků. Čím delší je prodleva mezi začátkem onemocnění a psychoterapií, tím závažnější je prognóza průběhu onemocnění", říká dětská psycholožka PhDr. Marie Nesrstová.
Základem úspěchu léčby je intenzivní psychoterapie.
Psycholog či psychiatr musí s pacientem navázat dobrý kontakt a postupně jej vést ke změně náhledu na sebe a své okolí. Pacientky jsou většinou hospitalizovány na dětských psychiatrických odděleních, ale v případě metabolického rozvratu vnitřního prostředí na pediatrických klinikách. Ošetřující personál musí být s touto problematikou seznámen a musí být důsledný v dohledu na pacientku. Internista vyloučí jinou příčinu onemocnění a zahájí program nutriční intervence. Závěrečné slovo v léčbě má opět psycholog či psychiatr, který nejen připraví pacienta k běžným životním podmínkám, ale vede k tomu i jeho rodinu. Rodina by měla být důsledná, měla by odstranit nesprávné návyky, které byly dosud zafixovány a podmínily rozvoj onemocnění.
Zdroj: http://www.pppinfo.cz/
sobota 1. března 2008
Mentální anorexie- slovníkové heslo
Co je mentální anorexie? Když jsem si tuto otázku kladl poprvé, zdála se mi odpověď velmi jednoduchá. Avšak, při bližší analýze svých znalostí, jsem došel k poznání, jak málo si dovedu představit pod spojením těchto dvou slov. Jedná se o problematiku vskutku rozvětvenou, dokazující, že vzájemná symbióza psychického a fyzického stavu člověka je velmi důležitá. Jednotlivým problémům vzniku, průběhu a léčení MA se budu věnovat v dalších článcích, a tak bych rád uvedl pro začátek některá základní fakta. Tady jsou:
Všeobecná encyklopedie Diderot tuto nemoc definuje jako nechutenství, ztrátu chuti k jídlu. Tato definice je podle mě však příliš jednoduchá a zavádějící. Tato nechuť nevzniká z nějaké averze vůči jídlu jako takovému. Člověk ji nejčastěji začne pociťovat na základě určitého impulsu, nejčastěji vnějšího. Je až s podivem co může způsobit např. nevhodná poznámka, snaha vyrovnat se idolu, nešťastná láska atp. Pod tlakem okolí (notně podporovaném médii) se tak může odmítání potravy stát prostředkem k odstranění stresu a uvolnění se.
Nejčastějšími pacienty se tak stávají ( asi 95%) dívky mezi 14-18 lety, tedy období dospívání, a tudíž velké citlivosti vůči vlivům okolí. Avšak, jako většina vymezení je i toto pouze relativní. MA může vzniknout prakticky v jakémkoli věku. Jsou zaznamenány příznaky i u osmiletých dětí. A aby nedošlo k omylu, určité procento pacientů tvoří muži.
Charakteristické pro MA je úmyslné, drastické snižování hmotnosti za účelem zhubnutí (je tudíž někdy velmi obtížné rozlišit ji od obyčejné diety). Nicméně, abychom mohl lékař diagnostikovat MA musí být splněna tato kritéria:
- Úbytek hmotnosti minimálně o 15% tělesné hmotnosti normální pro daný věk a výšku nebo BMI index menší než 17,5
- Hmotnost si pacient snižuje sám dietami, vyprovokované zvracení nebo průjem, užíváním anorektik, diuretik, laxativ
- Vnímání sebe sama jako příliš tlustého, strach z tloušťky
- Výrazná porucha hypotalamo-hypofyzo-gonadální osy projevující se amenoreou, u mužů ztráta libida a potence
- Ztráta menstruace, nespavost, nesoustředěnost
Existují ještě další, tzv. sekundární projevy. Ty jsou již důsledky poruchy příjmu potravy např. kazivost zubů, kožní problémy, atd. Častým jevem je i extrémní potřeba sportovat, a také paradoxně zvýšený zájem o jídlo.
MA je velmi nebezpečná nemoc. Její nebezpečí spočívá zejména v nenápadnosti jejího průběhu. V dnešní době, která je doslova posedlá „zaručeně účinnými“ prostředky k získání dokonalé postavy, nepřikládáme snaze zhubnout velkou váhu. Proč taky, když jednou z největších moderních chorob je obezita? Jistě, ale nakonec všechno má své meze. Je třeba rozlišit mezi obyčejnou snaho „vypadat líp“ a psychickou nemocí. Navíc, častým jevem je nezájem okolí ( rodičů, příbuzných) o nemocného jedince. Mnohdy se tento problém podceňuje a zjemňuje. To je však velmi nebezpečné, MA totiž může skončit těžkou a nevratnou újmou na zdraví, a v krajním případě i smrtí.
Léčba je velmi obtížná, nicméně možná. Prvním a nejdůležitějším krokem je přiznat si, že něco není v pořádku. Změna stravovacích návyků je nezbytná.Je dobré vyhledat pomoc odborníka, někdy, v krajních případech, je nutná i hospitalizace.
Údaje a informace, které jsem použil pocházejí z internetových stránek: pppinfo.cz a encyklopedie.seznam.cz.
Všeobecná encyklopedie Diderot tuto nemoc definuje jako nechutenství, ztrátu chuti k jídlu. Tato definice je podle mě však příliš jednoduchá a zavádějící. Tato nechuť nevzniká z nějaké averze vůči jídlu jako takovému. Člověk ji nejčastěji začne pociťovat na základě určitého impulsu, nejčastěji vnějšího. Je až s podivem co může způsobit např. nevhodná poznámka, snaha vyrovnat se idolu, nešťastná láska atp. Pod tlakem okolí (notně podporovaném médii) se tak může odmítání potravy stát prostředkem k odstranění stresu a uvolnění se.
Nejčastějšími pacienty se tak stávají ( asi 95%) dívky mezi 14-18 lety, tedy období dospívání, a tudíž velké citlivosti vůči vlivům okolí. Avšak, jako většina vymezení je i toto pouze relativní. MA může vzniknout prakticky v jakémkoli věku. Jsou zaznamenány příznaky i u osmiletých dětí. A aby nedošlo k omylu, určité procento pacientů tvoří muži.
Charakteristické pro MA je úmyslné, drastické snižování hmotnosti za účelem zhubnutí (je tudíž někdy velmi obtížné rozlišit ji od obyčejné diety). Nicméně, abychom mohl lékař diagnostikovat MA musí být splněna tato kritéria:
- Úbytek hmotnosti minimálně o 15% tělesné hmotnosti normální pro daný věk a výšku nebo BMI index menší než 17,5
- Hmotnost si pacient snižuje sám dietami, vyprovokované zvracení nebo průjem, užíváním anorektik, diuretik, laxativ
- Vnímání sebe sama jako příliš tlustého, strach z tloušťky
- Výrazná porucha hypotalamo-hypofyzo-gonadální osy projevující se amenoreou, u mužů ztráta libida a potence
- Ztráta menstruace, nespavost, nesoustředěnost
Existují ještě další, tzv. sekundární projevy. Ty jsou již důsledky poruchy příjmu potravy např. kazivost zubů, kožní problémy, atd. Častým jevem je i extrémní potřeba sportovat, a také paradoxně zvýšený zájem o jídlo.
MA je velmi nebezpečná nemoc. Její nebezpečí spočívá zejména v nenápadnosti jejího průběhu. V dnešní době, která je doslova posedlá „zaručeně účinnými“ prostředky k získání dokonalé postavy, nepřikládáme snaze zhubnout velkou váhu. Proč taky, když jednou z největších moderních chorob je obezita? Jistě, ale nakonec všechno má své meze. Je třeba rozlišit mezi obyčejnou snaho „vypadat líp“ a psychickou nemocí. Navíc, častým jevem je nezájem okolí ( rodičů, příbuzných) o nemocného jedince. Mnohdy se tento problém podceňuje a zjemňuje. To je však velmi nebezpečné, MA totiž může skončit těžkou a nevratnou újmou na zdraví, a v krajním případě i smrtí.
Léčba je velmi obtížná, nicméně možná. Prvním a nejdůležitějším krokem je přiznat si, že něco není v pořádku. Změna stravovacích návyků je nezbytná.Je dobré vyhledat pomoc odborníka, někdy, v krajních případech, je nutná i hospitalizace.
Údaje a informace, které jsem použil pocházejí z internetových stránek: pppinfo.cz a encyklopedie.seznam.cz.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)