P.J.Cooper- Mentální bulimie a záchvatovité přejídání- recenze na odbornou knihu

Dobrý den. Chtěl bych Vás seznámit s knihou Petera J. Coppera Mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Jedná se o příručku pro lidi trpící touto poruchou, pro lidi, kteří případně chtějí pomoci svým blízkým, či jen pro ty, kteří se touto problematikou zabývají z pouhého zájmu.
Na poli poruch příjmu potravy je autor velmi zkušený. Prof. Cooper vyučuje na universitách v Readingu a Cambridge. Mimo to se věnuje též klinicko- psycologické praxi. Jeho průprava je tedy jak teoretická, tak praktická, což je pro čtenáře velké plus.
Teď ke knize samé… Je rozdělena na dvě části. První je ryze informační. Autor zde podrobně popisuje první příznaky, průběh onemocnění a dopady bulimie na zdraví nemocných. Důležitou součástí jsou zde faktory, resp. důvody vzniku potíží s příjmem potravy. Druhá část je jakousi příručkou pro nemocné, kteří se chtějí léčit. Cooper se snaží podrobně, a přitom velmi „polopaticky,“ postupně vysvětlit jak s příručkou nakládat, tak aby léčba byla účinná. Posledním doplňkem jsou ještě jednotlivé příběhy uživatelek této příručky. Nejde zde ale o reklamu. Čtenář si díky nim může představit jak nemoc probíhá, co prožívají a jak se cítí lidé trpící touto nemocí. Tolik seznámení se stylem, jakým je kniha napsána.
„ Svépomocná příručka, která tvoří podstatnou část této knihy, je založena na využití zásad kognitivně behaviorální terapie při léčbě mentální bulimie a záchvatového přejídání.“ Tak zní začátek poděkování Petera J. Coopera v úvodu knihy. Při jejím přečtení mě napadlo, že je tato kniha určena pouze pro zasvěcené. Opak je pravdou. Navzdory svému vzdělání, autor velmi jednoduchým jazykem probírá jednotlivé části tématiky. Nezabíhá do přílišných detailů, nezahrne čtenáře množstvím odborných termínů. Je to skutečně nutné, neboť zoufalý a zničený člověk jistě spíše potřebuje velmi jednoduše vysvětlit svůj problém. Sposta latinských názvů a lékařská hantýrka by mohla nemocného rychle odradit.
Při pročítání první části knihy jsem narazil na spostu zajímavých informací. Zejména propojení jednotlivých funkcí lidského těla mě, jako naprostého laika, velmi překvapila. Například by mě nikdy nenapadlo, že časté zvracení má naprosto destruktivní účinek na kvalitu zubní skloviny. Autor totiž zkažené zuby definuje jako jeden z hlavních příznaků. Proč je tomu tak?
Společně s obsahem žaludku se do dutiny ústní dostávají i žaludeční kyseliny. Ty mají samozřejmě negativní dopad na kvalitu zubů. Nejen pro pacienty s poruchou příjmu potravy, je zajímavou zkušeností, že okamžitým a drsným čištěním zubů, za účelem zbavení se zápachu z úst, se devastace zubní skloviny spíše uspíší. Nicméně, pokud máte zrovna problémy se zažíváním, nebo máte za sebou "těžkou noc," klidně si zuby vyčistit můžete. Problém se týká zejména anorektiček. Nemocné dívky chodí totiž zvracet až desetkrát denně!!! I když P. J. Cooper zachovává přísně informační tón, některé jeho poznámky jsou velmi sugestivní a zejména o dvě řádky výše zmíněný problém ve mě vyvolal určité pohnutí. Zvracení je úkon velmi unavující (nepočítám teď značnou dehydrataci, kterou způsoubuje), a přestava tohoto úkonu prováděného každý den tolikrát, pro mě byla sině deprimující. Dále mne přkvapilo, jak velká část pacientů si pomáhá prostředky jako jsou laxativa a diuretika. Tyto prostředky mají ještě jednu velkou nevýhodu, a to takovou, že způsobují závislost.
Důležitou částí je několikrát opakované pojednání o "spouštěčích" mentální bulimie. Dělí je na tří faktory: Fyzické, Psychické a Sociální. Fyzické spočívají v dědičnosti. Tato domněnka se zakládá na faktu, že v rodinách pacientů jsou zděděné tendence k depresím. Někteří vědci se také domnívají, že tendence k problémům s mentální bulimií, či záchvatovitým přejídáním je geneticky podložena. Psychické faktory se týkají především myšlení pacientky, resp. jedná se o celkový obraz psychiky. Velmi důležité jsou předchozí špatné zážitky jako. Nemohu se zbavit dojmu, že pro autora jsou psychické "spouštěče" v problému bulimie nejdůležitější. Třetí a poslední faktor je faktor sociální. Vliv okolí a kultury, ve které pacient žije, si nese svůj díl viny. Cooper to dokládá na jednoduchém faktu: Problémy s příjmem potravy se vyskytují téměř výhradně v některých kulturách, či částech společnosti. Například modelek, baletek atd.
První část knihy je ještě doplněna výsledky v tabulkách, obrázky a schématy sloužícími k důkladnějšímu pochopení problému. Teď k druhé části ...
Druhá polovina knihy je tou důležitější a praktickou. V předmluvě k ní autor nejprve vysvětluje jak příručku používat. Vysvětluje, že ji především musíme chápat jako uzavřený celek, nikoli pouze po jednotlivých krocích. Při léčbě je nutno se stále vracet a opakovat postupy. Ještě než přejde k samotným krokům upozorňuje pro koho není příručka vhodná a informuje i o jiných možnostech léčení, což je velmi sympatické.
O jednotlivých krocích se rozepisovat nebudu. Myslím, že stačí jejich stručný popis a vyjmenování. Autor ve svém "laickém" popisu pokračuje i nadále, píše srozumitelně a jasně.

Krok číslo 1: Zaznamenávání jídel- je důležité vidět jak na tom s jídlem pacient je
Krok číslo 2: Zavedení jídelního plánu- jídlo musí být pravidelné
Krok číslo 3: Naučte se předcházet záchvatům přejídání
Krok číslo 4: Řešení problémů- přejídání nesmí být reakcí na stresové situace
Krok číslo 5: Skončete s dietami- diety jsou povětšinou přímím důsledkem záchvatu
přejídání, porušená dieta znamená pro pacienta
selhání a beznaděj řeší přemírou jídla
Krok číslo 6: Změňte svůj způsob myšlení

Slovo na závěr: "Příručka" je pro tuto publikaci více než vhodný výraz. P.J.Cooper toto dílo sepsal skutečně pro "normální" lidi, tedy bez většího povědomí o problému s bulimií. Jako laik nemohu vědět do jaké míry je příručka účinná, či její skutečnou odbornost. Její jedinný problém, z mého pohledu, je někdy trochu nepřehledná koncepce a čas od času jsem měl pocit, že čtu stále totéž. Možná, že ale přesně o to jde. Bulimie se totiž stále točí okolo stejných témat a problémů.
Celkově bych knihu ohodnotil velmi kladně. Díky ní jsem získal představu, jak nemoc probíhá a jak se zachovat při setkání s ní. Od jejího přečtení se na lidi, trpící touto nemocí nedívám tak odměřeně, protože se bulimie může časem dotýkat každého z nás.