Esej - Můj pohled

http://www.maxim.cz/ - ideání kombinace - po dobrém obědě fotbálek:o)

Je středa ráno. Za okny se plouží pochmurné počasí, sem tam ukápne slza z nebe… já sedím v teplé místnosti, před sebou monitor počítače a v hlavě myšlenky na splnění posledního článku pro získání zápočtu…
Po přečtení příspěvků Vás kolegů na blogu, jsem došla k názoru, že jsme se ve skupině sešli všichni se zdravým rozumem a chutí do života. Obzvláště Karel Beran a s ním jeho neutuchající energie…
Ano, anorexie, bulimie je skutečně problém psychicky slabších jedinců,ale… Kdo nebo co je příčinou této vzkvétající nemoci? Je to otázka jen „napadených“ jedinců? Ne…bohužel za to může naše společnost…tím pádem i my…jelikož jsme její součástí…
Společnost se vyvíjí, vše kolem nás modernizuje, určují se vzory krásy…a škatulkuje se…do 55kilo štíhlost, poté již nadváha a končí to obezitou…copak nemůže být žena krásná, když obléká konfekční velikost třeba 42? Kdo má na sebe narvat džíny velikosti 34 ještě navíc cigaretového střihu? Ano, přiznávám, že na někom vypadají skutečně skvěle, ale proč by se tím měla řídit celá populace žen? Vždyť právě proto se stávají „fó pá“, když si slečny s pár kily navíc vezmou uplé kalhoty a tričko nad pupík….Na pohled to není nic moc, ale nedivme se, vždyť i oni si chtějí připadat „in“….
Chvíli budu mluvit (respektive psát) za nás ženy. Diety, sliby, že začneme sportovat a nebudeme se přecpávat…tím si jistě projde řada žen…Proč? Každý den na nás útočí kult štíhlosti…v reklamách jsou samé modelky, v obchodě nemůžeme najít svou velikost a vychrtlá prodavačka si nás při dotazu, zda mají to tričko ve větším, sjede opovržlivě pohledem se slovy, že jsme asi ve špatném obchodě…navíc nám ještě všude vystavují tak zvaně pod nos, co má kolik kalorií. Ano, chápeme, že přibývá obezity, ale když už se rozhodneme, že zhřešíme a zajdeme si do „mekáče“ na Big mac, sotva se požitkářky zakousneme, hned nás písmo na krabičce upozorní, kolik že to do sebe cpeme kcl. Okamžitě se dostaví provinilý pocit, výčitky a rozhodnutí, že od nynějška tu zdravou stravu bereme vážně. Neříkám, že takto smýšlí každá žena, drtivé procento by zcela jistě chtělo svou postavu změnit k lepšímu…
Každý rok mi přijde, že jaro a počátek léta, jsou ve znamení diet. Všemožné časopisy, internetové reklamy apod. na Vás útočí se zaručeným recepty na shození kil…proč? No začne přeci sezóna plavek… a každá žena se najednou snaží vypadat co nejlépe. I proto se zvyšují počty „pacientek“ v čekárnách před ordinacemi plastické chirurgie…Někdo se holt skutečně drží pravidla „co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“ a pošetří pár desítek tisíc korun a vydá své tělo na pospas odborníků. I přes to, že jako každý takovýto zákrok, obnáší operace jistou dávku bolesti, která ještě pár týdnů „po“ přetrvává. Nemluvě o tom, že taková liposukce, absolutně naruší podkožní tkáně a tím i systém celého těla. Ale komu není rady….
Anorektičky ani bulimičky nezavrhuji…je mi jich líto. Jsou vlastně obětí téhle doby…z počátku chtějí shodit jen pár kil, aby se vešli do svých vysněných džín, posléze přidají ještě trochu a na konci se z nich zbudou bezduché stíny, jejichž sebevražednou zbraní je jejich vlastní tělo. Připadají si krásné a žádané…ano, to skutečně dnes v modelingových kancelářích jsou, ale jen do té doby, než si jejich zdravotní stav sesype a oni nejsou umístěny do nemocnice a psychiatrických léčeben… a co pak? No co by…najdou se přeci další prahnoucí po dokonalosti (již nelze jednat o ženskosti) těla…Absurdita? Ne, skutečnost…bohužel…
Ani já nepatřím mezi to málo žen, které jsou se svou postavou spokojeno…ale naštěstí mě nenapadlo, řešit to takovýmhle způsobem…Ano, dám si raději těstoviny místo houskových knedlíků, ale kdo má odolat maminčiným výborným švestkovým knedlíkům z bramborového těsta, hustě posypané cukrem, tvarohem a polité máslem? To si pak raději půjdu zaběhat…udělám něco dobrého pro své tělo a navíc pobudu nějaký ten čas na čerstvém, nejlépe šumavském, vzduchu…
Tudíž sportu zdar a dobrému jídlu zvlášť!

P.S.: Při psaní tohoto článku jsem přikusovala výborný domácí borůvkový koláč:).

Recenze na odborně psanou knihu

MENTÁLNÍ ANOREXIE
František David Krch
Vydalo nakladatelství Portál Praha, 2002

K této knize mě přivedla má kamarádka, která si bohužel tímto onemocněním prošla
Kniha je jakoby rozdělena do více části, v úvodu spisovatel vysvětluje a popisuje dané problémy při anorexii, a tím související podvýživou a úzkostnou sebekontrolou.
V dalších kapitolách dává pozornost na možnost intervence a motivace nemocných, kteří se dostali až do takového stádia, kdy naprosto odmítají se vzdát jejich naučených dietních návyků, nebo se už si natolik zvykli „hrát“ na nemocného a tím i využívat své blízké, či odborníky, kteří jim chtějí pomoci.
Samostatní oddíl je v knize věnován dětským pacientům V dnešní době to již není žádná velká neznámá, ba naopak se to začíná vidět jako problém vyvstávající nad celou společností. Bylo třeba si uvědomit, že je třeba tento problém řešit a nejen mu jen tak přihlížet.
Dalším velice přínosným obsahem této knihy jsou rady, jak změnit životní styl, jídelní návyky, ale také jaké sportovní aktivity je třeba správně zvolit. Pro člověka trpícího touto nemocí je velmi důležité někdy začít, příruček a knih na téma obezita a jak shodit nabraná kila, je hodně, ale jak kila dát zdravě nahoru, to se již jen tak někde neuvádí. Proto je tato kniha přínosným rádcem pro ty, kteří se rozhodli s touto nemocí zdárně skoncovat.
Díky přečtení této knihy se již nepovažuji za takového laika v tomto oboru a myslím, že bych i dokázala dobře poradit těm, které anorexie zasáhla. Má kamarádky se z anorexie vyléčila – dá-li se to vůbec tak nazvat…a k tomu jí krom jiného pomohla i tato kniha. Obsahy v knize jsou doplněny četnými kazuistiky.

Shrnutí cizojazyčných odborných článků

www.google.cz/obrázky - tak takto již modelky ve Španělsku vypadat nesmějí...

Jestliže jsem si stěžovala na složitost shrnutí česky psaných odborných článků, tak nyní pro mě vyvstává ještě větší problém – cizojazyčné stránky.
Abych se přiznala, má angličtina či němčina není příliš kvalitní, a proto jsem musela sáhnout v jednom případě do pro mě bližších vod, k sousedům Slovákům. Po chvíli jsem zjistila, že ač je slovenština nám blízký jazyk, kolikrát mám problémy přijít na to, co je to vlastně za slovo. Použila jsem stránku, kterou jsem Vám „inzerovala“ již dříve (http://www.ppp.zdravie.sk/) a zde si vybrala článek „Španielsko bojuje s anorexiou kampaňou“.
Tento článek je z minulého roku a myslím, že jste o tématu v něm uvedeném slyšeli. Něco již nakousl kolega Beran:o) a já Vám to tedy ještě přiblížím. Ve Španělsku se konečně rozhodli udělat krok pro zdraví modelek. Jen si to představte…krásné španělské prostředí, slunečné počasí a jediné, co Vám (hlavně mužské populaci) kazí dojem z překrásné přehlídky značkového oblečení jsou modelky…ale jaké…vyzáblé…A právě tomu španělsko řeklo konečně dost. Na molo mohou pouze ženy s BMI nejméně 18, což je přijatelná hranice, která není kaskadérským kouskem nepřijímání potravy. Vyhlásil se tedy boj za přirozené ženské tvary. Izrael se přidal, ale Británie a Francie ne. Ti zřejmě stále touží po kostech obalených kůží a na jistých částech těla jim postačí silikon. Francouzi to odůvodnili tím, že takový rozkaz by vyvol v zemi smích…No, mě to vtipné nepřijde.
Díky Španělsku některé módní značky jako například Mango a Zara přišly od nového roku 2008 na trh s oblečení i s většími velikostmi. A i móda poněkud ustoupila a je velice benevolentní. Proč by se všichni měli oblékat do stejného stylu, když v rozmanitosti je právě ta krása? Konečně to i v takové modelingové velmoci jakou Španělsko beze sporu je, pochopili.

Původní autor pochází ze stránky www.aktualne.sk

Pokud jste zdatní v angličtině, určitě neváhejte navštívit stránky http://www.obezita.net/, kde najdete další odborné články. Pár jsem si jich také přečetla, ale při mé znalosti každého přinejlepším třetího slovíčka jsem se Vám neodvažovala nějaký text zde prezentovat.

Shrnutí česky psaných odborných článků

www.google.cz/obrázky

Mám před sebou těžký úkol – shrnout česky psané odborné články. Začnu tedy obecně…
Odborné texty se liší hlavně kvalitou. Např. někdy s velikým úsilím hledáme a hledáme, poté s radostným výkřikem konečně narazíme na námi hledaný článek a …. výsledek nás zklame. Buď je text naprosto neodborný (ač se tak uvádí) a nebo je naopak odborný až příliš. Kdo z lidí s normálním všeobecným přehledem umí všechny ty odborné názvy? Pochybuji, že jich je hodně.. i proto mě zaujala stránka http://www.fitnet.eu/, kde jsou texty psané srozumitelně a jasně.
Vybrala jsem si článek „Posilování obézních dětí“.
V úvodu se dozvíme informaci, která se stala i v České republice dosti skloňovaná, a to příčina vzrůstu počtu obézních dětí. Asi všichni jsme si všimli, že dnešní děti místo honiček s míči, prohánění svých kol a neustálého pobytu venku dnes spíše vyhledávají méně náročné aktivity. Např. hraní her a surfovaní po internetu na počítači, povalování se u televize… díky tomu se, jak se v článku dočteme, snižuje jejich svalová hmota a od toho se odráží další problémy a pomalu vzniká, samozřejmě ne u všech, obezita.
Dále se zde můžeme dočíst, že na 52. výročním setkání “American College of Sports Medicine (ACSM)” v městě Nashville se odborníci usnesli, že udělají výzkum. Vzali dvě skupiny obézních děti, jednu vystavili posilování ve fitness a druhou ponechali beze změn. Na konci zjistili, že dětem v posilovně se samozřejmě o dost zvětšilo množství svalů v těle a tím i zlepšila jejich kondice.
Pokud dítě aktivně sportuje, nemusí jen posilovat, díky větší svalové základně je pohyblivější a i sám vyhledává dále tyto aktivity. Rodiče jsou poněkud v rozpacích, když se jedná o posilování dětí, ale jak je uvedeno v článku, dětské posilování se při dobrém rozvržení vyplatí. Tak tedy ať žije fotbal a jiné sporty pro děti prospěšné!

Odborný článek napsal a publikoval Dr.Vladimír Kolouch

Anotace odborného článku: Je obezita nemoc?

Hned na začátku článku se dozvídáme, že není úplně jasno, zda je obezita nemoc nebo není. Zda to není jen označení problému na který farmaceutické firmy vynalézají „ zázračné“ léky s vidinou velkého zisku na tlouštících. Myslím, že na tomto něco může být, když se řekne nemoc, každý hned zpozorní, kdežto když je na obzoru nějaký problém, tak nejeden člověk je v klidu.
V USA proběhlo sympozium, kterého se zúčastnili i doktoři Christopher Canon, Samuel Klein a páni profesoři F. Xavier Pi-Sunyer, Scott Grundy. Tito páni zatupovali univerzity Harvardskou, Washingtonskou, Kolumbijskou a Texaskou. Ještě podotýkám, že toto sympozium se konalo na náklady právě těch výše zmiňovaných farmaceutických firem. Tito páni se nedokázali shodnout, zda je obezita nemoc, jen se shodli, že nepodílí na vzniku řady nemocí a že s ní má problémy čím dal větší část populace.
Na zmiňované konferenci padl také názor, že by osobní lékaři měli pacientovi hlídat i jeho váhu a to měřením a vážením při každé návštěvě. Okrajově se zde zmínila i potřeba změny životního stylu, ale více se probírali léky, které by měli ji omezit. Bylo konstatováno, že jsou již vyvinuty léky, které zvyšují spotřebu tuků a omezují jejich tvorbu. Bylo však i dodáno, že kdo vyvine učenější lék, tak ten vydělá samozřejmě více peněz.
Bylo také konstatováno, že američané už nejsou nejtlustším národem světa. Štafetu přebrali obyvatelé ostrova Nauru.
Autor konstatuje, že všichni lékaři, kteří se zde snažili prosadit názor, že obezita je nemoc, jsou propojeni s farmaceutickými firmami. Sám autor zastává ten
názor, že to nemoc není. Jedná se pouze o ukládání nevyužité energie do útrob lidského těla.
Připomíná, že cituji:“nejvýznamnější složkou denního výdeje energie u osob, žijících klasickým způsobem života dneška, je bazální metabolismus (67%-75%).“ Také konstatuje, že pokud není v našem životě na denním pořádku fyzická zátěž, tak ztrácíme každý rok našeho dospělého života 1% svalové hmoty. Je také nutné si uvědomit to, že dříve byla fyzická zátěž normální v běžném životě, ale dnes někteří jedinci tuto složku podstupují jen zřídka.
Celý článek je uzavřen konstatováním, že nejlepší dnešní zátěží jsou cvičební stroje na kterých si sami navolíme zátěž.

Původní autor článku: PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.
Zdroj: www.fitnet.eu

Anotace cizojazyčné stránky: www.reduktip.sk

K této stránce jsem se dostal až po nějaké chvíli hledání a ještě odkazem na stránkách ligy proti obezitě. Nevím jak je u našich sousedů mediálně propagovaná, ale byla by rozhodně škoda je přehlížet.
Jsou jednoduše a dobře značeny a to ve dvou rovinách, ve vertikální a horizontální. Na úvodní straně se nalézají zajímavosti z oblasti výživové hodnoty potravin, najdeme zde i celou tabulku těchto hodnot u nejpoužívanějších potravin. Tabulka má sloužit jako pomocník pro hubnutí.
V horizontálních odkazech najdeme odpovědi na nejčastější otázky týkající se daném problematiky, návod na dietu ( krok za krokem ), návod jak si sestavit jídelníček při dietě, výpočet BMI a jednoduché vyhledávání hesel na těchto stránkách.
Vertikální odkazy doplňují a rozšiřují nabídku odkazů horizontálních. Najdeme zde například velice jednoduché vysvětlení co je to nadváha a obezita. Bohužel je toto jednání až moc jednoduché a až na malou výjimku neobsahuje nic ze statistik. Přiznám se, že mi tu nějaký graf nebo více čísel chybí – a to nejsem nějaký matematický fanatik.
Poněkud více čísel a pohledný graf nacházím až v odkazu Program snižování hmotnosti. Je tu hezky popsané jak postupovat, krok za krokem. Je zde taky uvedeno to, že je nutné si stanovit reálný cíl. Není možné chtít zhubnou za měsíc 18 kg. Nebo abych byl přesnější možné to snad i je, ale zdravé rozhodně ne. Razantní lékařsky nekontrolovaná dieta napáchá více škody než užitku.
Je zde i sekce pro lékaře, ale protože nemáme lékařské vzdělání neměli bychom přejít úvodní otázku. A proto, že ctíme zásady slušného chování, tak to neporuším.
Nachází se zde i odkaz Edukační brožůry, po jeho otevření se však neobjeví seznam brožůr, ale naskytne se nám tabulka k vyplnění osobních odkazů, aby nám brožůru mohli zaslat. Nemohu však říci, zda za nějaký finanční obnos nebo zdarma.
Na stránce nechybí ani odkazy na další www stránky s podobnou problematikou. Je zde i klasické vyhledávání odkazů, článků na těchto stránkách.
Kdo chce začít s hubnutím a nebojí se cizího jazyka, tak ať se určitě podívá na tyto stránky. Myslím, že mu mohou pomoci.

Slovníkové heslo: Deprese

Může se zdát, že tento termín s danou problematikou nesouvisí, ale opak je pravdou. Člověk trpící anorexií či bulimií mají vysoké předpoklady pro vznik deprese. Většinou i do deprese upadají.
Deprese je v podstatě duševní porucha, stav mysli, která se projevuje skleslou náladou, která trvá delší dobu. Pacient je sklíčený, má chmurné myšlení a trudomyslné úvahy. Dále se uvádí, že není schopen smysluplné činnosti a ostatní se jeví jako lenoch s nezájmem o své okolí. Je jakoby zpomalený, jak po stránce psychické tak i fyzické, vše mu trvá poněkud déle.
Deprese jako jev sám o sobě postihne alespoň jednou za život 10 – 15% populace. Nejčastěji se tak stává mezi 25 až 30 rokem života. Je to jev, který může vést až k sebevraždě. Dlouhotrvající deprese může poškodit tělo jak po psychické stránce tak i po stránce fyzické. Může vést k postupnému oslabení a po té i poškození obranyschopnosti.
Proti depresi se doporučují některé velice jednoduché věci: klidné rodinné rituály, jakýsi denní řád, dostatek přátel, kultivace vztahů na pracovišti…


Zdroj: paveldanko.com/deprese/jaksebranit.php
www.deprese.com

Slovníkové heslo: Záchvatovité přejídání

Jedná se o stav, který způsobuje mysl postiženého a jeho chuť k jídlu. V podstatě jde o to, že pacient si jídlo velice přísně odmítá jídlo, snaží se držet dietu, ale pak jej přepadne neodolatelná chuť k jídlu. Pacient jí podlehne a velice se přejí. Tyto stavy se velice často opakují, nejsou ojedinělé.
Jak jsem již říkal, tak pacient se velice přejí a pak nastupuje fyzická nevolnost. Většinou se však nedostaví zvracení.
Nastupuje fáze psychických výčitek a pacient se opět snaží velmi striktně dodržovat zdravé stravovací návyky.
Váha pacienta však stoupá a pacient je s ní samozřejmě nespokojený. Snaží se ještě více omezit si jídelníček. Toto trvá až do stavu žravosti.
Tento jev je velmi často spojený se situacemi, které jsou pro pacienta nějakou formou stresové. Pokud se nemýlím, říká se „ obalit „ si nervy.
Celé se to zdá jen jako nepříjemný problém, ale není to tak jednoduché. Pokud se tento problém neléčí nastane kolaps metaboliky a to celé může vést až k úmrtí pacienta.

Zdroj: wikipedie.cz
anorexie.czechian.net
www.zdravi4u.cz

Anotace českých stránek: anorexie.czechian.net

Pokud si vyhledáte tyto stránky, tak myslím, že neprohloupíte. Jsou řešeny jednoduše, avšak jejich obsah je, myslím si velice dobře řešený a upravený.
Úvodní strana je jakýsi rozcestník, na kterém jsou jednotlivé odkazy velmi dobře vidět. Jmenujme jen některé: Mentální anorexie, mentální bulímie, BMI, příznaky, Rady,… Snad jediné co se mi zde nelíbí je vizáž stránek, osobně bych volil jiné trochu méně okaté pozadí.
První odstavec odkazů je celý věnovaný problémům příjmu potravy. Všech pět odkazů je psáno velice čitelně a řekl bych takřka ideálně pro laika. Informace se dají dobře vstřebat. Poslední odkaz na tomto místě je věnovaný petici, která byla určena pro p. Zapletala a je zaměřena proti propagaci vychrtlosti na módním poli.
Další skupina odkazů, tentokrát jsou 4, poukazuje na příznaky, terapie, rady výpočet BMI indexu. Opět si myslí, že jsou odkazy dobře zpracované, ale u BMI indexu se mi stalo to, že mi titulky v tabulce zmizely díky špatně zvolené barvě pozadí. Pod odkazem Terapie se skrývá více názvů terapií s krátkou vysvětlivkou, která postihuje o co v té terapii jde. Myslím, že některé chtěli více rozpracovat.
Poslední skupina odkazů je už více taková organizační. Řekl bych, že se z této skupiny vyděluje hned ten první tj. Kde hledat pomoc + odborníci. Tento odkaz bych přidělil do 2. skupiny. Jinak zde můžeme najít literaturu, www odkazy, fórum. Chtěl bych podotknout, že odkazů je zde mnoho, avšak literatura se mi nevyjevila žádná.
Celou úvodní stránku podtrhují odkazy Chat, Napište mi a Výtah z dokumentů ČT. Dokumentů ČT je zde dosti, ale chat využíván není. Veškerá komunikace probíhá pod odkazem Fórum.
Tyto stránky bych jako celek hodnotil celkem dobře. Doporučil bych je zejména lidem, kteří se chtějí seznámit s danou problematikou. Myslím, že poslouží velice dobře jako odrazový můstek k složitějším textům dané problematiky. Jediné, co bych odsoudil, jsou barevná pozadí jednotlivých odkazů. Ruší a znesnadňují čitelnost. Autor chtěl mít asi pestré stránky, ale připomněl bych staré pořekadlo: „ V jednoduchosti je krása.“

Esej: Nezávislý pohled

Milé dámy, nechci Vás urazit tím, co je zde napsáno, ale berte prosím na vědomí, že tento článek psal obyčejném mužskéj a ne žádná feministka zakomplexovaná vlastní postavou..
Zrovna včera mi jeden starší pán připomněl jedno staré, ale pravdivé pořekadlo, které zní zhruba takto: „Ženský má být plná kuchyně, plná postel, má mít pořádný prsa a prdel.“ Když pominu tu část týkající se kuchyně ( protože by se již výše zmiňované feministky zbláznily ) a tu postelovou část, tak je to „svatá“ pravda. Naše ( slovanské ) ženy jsou nádherné. A proč tomu tak? No protože mají krásné tvary. Nejsou to žádné vyzábliny, které je člověk schopný zaměnit si je s laťkou do plotu, který je ke všemu hodně chatrný. Jinak řečeno špejle, kterou zlomí i malý vánek.
Napadají mne ještě další dvě pořekadla. Jedno radši zveřejňovat nebudu, ale to druhé je zcela pravdivé. „Ženskou má být za co chytit.“ To říkáme my z České republiky, mě by i docela zajímalo, co říkají takoví Italové a další národy, které se za našima dívkami jen s obdivem a vykulenýma očima ohlížejí a bez plastiky, ty jejich ženský našim nemohou ani zdaleka konkurovat.
Vezměme si historický vývoj. Ten nemůže nikdo napadnout a je nevyvratitelný. Uvědomme si jaké tvary měla Věstonická Venuše – no přece kulaté, říkejme slovanské. Tyto tvary vládli dokud některý z chorých mozků tzv. plošinových států nezavedl trend hubenosti. Tento trend vládne bohužel do dnes. Hodně dívek je jím zblázněno a chtějí hubnout za každou cenu. Nedávno jsem viděl kousek nějaké soutěže, která mě tak pobavila, že jsem ji pak sledoval pravidelněji. Jmenovala se Amerika hledá topmodelku a byla tam jedna holka, která měla trochu větší postavu a o hodně větší vnady než její konkurentky. Měli jste vidět, jak ji začaly pomlouvat. Dokonce tam ty pomatené mozky naznaly, že je tlustá. Celou soutěž vyhrála holka, která by se schovala za špendlík a vůbec nic na ní nebylo zajímavého ( ani mozek, ani tělo ). Řekl bych, že modelky jsou v hubnutí a udržování si postavy skupinou velice zvláštní. Dávají si pozor na každý gram , který jim nedej bože přibyde na váze a pohromou by se stalo snad i jediné kilo navíc. Trend vychrtlosti dospěl až tak daleko, že nějaký, odpuste mi ten výraz, vůl vysvětluje na internetu, jak se co nejlépe vyzvracet po každém jídle. Vemte si jen to kvantum děvčat, které to video vidělo a kolik jich to určitě i zkusilo. Já být otcem dcery, která kvůli nějakému takovému idiotovi trpí anorexií či bulímií, tak ho snad přizabiju. Velice se divím, že ten chlap, lidově řečeno, ještě nedostal po hubě. Ale ono na každého jednou dojde.
V česku se nabádá k hubnutí, ale ve světě si už několik, není jich mnoho, ale přece jen jsou, lidí řeklo, že se proti tomuto trendu postaví. Tuším, že to bylo na přehlídce ve Španělsku, kde zakázali vystupovat vychrtlým modelkám. Myslím, že je tomu tak správně, co má vyzáblina, na které ty šaty jen visí a nemá do nich co dat, ukazovat šaty pro normální ženské.
Nechci zde však tvrdit, že obezita je něco krásného. To ne, je to stejný extrém jako anorexie. Oboje je nesmysl, na jedné straně se holka cítí tlustá a chce razantně zhubnout, na straně druhé je tlustá a nic s tím nedělá. S řečmi o obezitě se mi vyjevil případ, který se stal v USA před několika lety. Celou společností tenkrát zahýbalo to, že jedné Američance letecká společnost naúčtovala dvě místa ( podotýkám, že byla silně obézní ). Najednou se o tom začalo hrozně mluvit a ta společnost sklidila silnou negativní reklamu. A já říkám: „Proč by si ty dvě místa nemohla zaplatit, když je opravdu zabírá.“ Když má peníze na tolik jídla, tak ať si zaplatí i o jedno místo navíc. Neříkám, kdyby trpěla nějakou chorobou, která má za následek obezitu, to je samozřejmě něco jiného. Ale ona pokud vím žádnou takovou netrpěla. Si představte, že by jste vedle takové ženské, která zabírá skoro celá dvě místa museli sedět vy. Řekněme si na rovinu, že by se nám to silně nelíbilo a velice nahlas by jsme protestovali a argumentovali tím, že jsme si zaplatili plnoprávné služby, které také chceme. A následovně mohou nastat jen dvě možnosti. Buď to přetrpíme a přístě si rozmyslíme se kterou aerolinii poletíme, nebo budeme nadále požadovat své pohodlné místo k sezení a uklidníme se až jej dostaneme. Z pohledu aerolinii to výjde pomalu na stejno, tudíž finanční ztrátou. Rozdíl je pouze v době kdy ji pocítí, jestli ihned (jedno neprodané místo) a nebo později ztrátou zákazníka.
„Ženská má být krev a mlíko“, říká se. Každý tohle pořekadlo zná, možná v pozměněné podobě, ale zná. Jen si vzpomeňme na scénu z klasického českého filmu, která se proslavila výrokem, který odpovídal na otázku: „Jaká má být socialistická žena?“ „Hlavně, aby byla poctivá.“, zněla odpověď a herec celý výrok patřičně zvýraznil pohybem ruk.
Ale abychom se nebavili pouze o ženské postavě, tak teď něco málo k chlapům. Ač je to k nevíře, obezita existuje i mezi námi. Ano, jsou mezi námi i obézní muži, ale zde je velmi nutné rozlišovat co je obezita, co „pivásek“ a co je pořádná postava.
Vezmu to od posledně jmenovaného. Pořádná postava je buď darem přírody, nebo je tvrdě vydřená v posilovně či práci. Vynecháme posilovnu a bav me se o směsici svalů a trochy tuku. To je normální postava. Takovou mám třeba já a dalších několik milionů chlapů. A řekněme si to parovinu, vždyť tato postava je ženami vyhledávána. Pokud je to normální ženská, tak si radši vybere chlapa, který je pořádně stavěný, než nějakého „chcípáčka“, kterého zlomí i slabí poryv větru.
Pivas, to je už termínus technikus. Je to stav, kdy se nám naše vypracovaná těla začnou lehce zakulacovat. Ono se taky říká, že mužském „fotrovatí“. Tomu se skoro nikdo nevyhne, jedině, že by chodil každý den cvičit. Komu by se to taky chtělo? Takového člověka neznám. Podívejte se třeba na vysloužilé sportovce. Taky ho mají, i přesto, že se udržují v nějaké kondici. Také je velice rozšířený názor, že k tomuto jevu dochází po dětech. Ano, řeklo by se, že děti poznamenávají hlavně tělo matky, ale jak vím od svých známých i chlapi to odnáší.
Obezita u mužů začíná velice nenápadně. Nejprve si dáme o nějaký knedlík víc k obědu, takhle ještě několikrát a pak si jdeme lehnout, abychom dobře zažili ten výborný oběd, který nám uvařila s láskou naše drahá polovička. Takto to jde pozvolna, ale čím dál pravidelněji a najednou zjišťujeme, že se nám při praní srazili kalhoty, ale zajímavé je, že se tak stalo pouze v pase a né na délku. Však i na toto je řešení, velice jednoduché a při tom účinné. Do kalhot se všije tzv. klín a zase nám padnou. K tomu ještě šle a je z nás takřka dokonalý gentleman, teda jen vyzáží.
Závěrem se chci omluvit těm, které tento text pohoršil, či jinak pohanil.
„Pravda je krutá.“

ESEJ:Jak to vidím já…

Zpočátku jsem si myslela,že tenhle kurz nemůžu zvládnout,když jsem viděla zadání úkolů,jejichž splnění je podmínkou k udělení zápočtu.Moc mi ale pomohlo téma,na kterém jsme se s ostatními členy skupiny celkem bez problémů shodli.Já osobně jsem horovala pro téma,které mě zajímá, které se týká běžného života,je aktuální a dobře se dá sehnat použitelný materiál.
Jako hlavní téma jsme si teda vybrali anorexii,bulimii a vše,co s tím souvisí.Jedná se o poruchy,které narušují psychickou a fyzickou stránku člověka.Mají mnoho příčin širokého záběru,takže se může stát,že do toho složité koloběhu spadne každý z nás.Jsme přece jen lidé,kteří se někde narodili,někde vyrostli,někdo nás vychoval,ovlivnil naše chování,názory,postoje atd.Také jsme se narodili s nějakými genetickými dispozicemi.Každý z nás je individualita a prožívá situace jinak.Záleží na tom,jaké temperamentové složky převažují.To,co se někomu zdá jako závažné,je pro jiného banalita.Může mít totiž za sebou těžké období,takže už uznává jiné životní honoty,jiné záležitosti jsou pro něj důležité.Je to hodně dáno zkušenostmi.Lidská psychika je křehká,málo odolná,člověk pod tíhou závažných životních situací snadno spadne hluboko.Většinou si ale sám pomoci nedokáže.Stačí smrt blízké osoby,nevyřešené rodinné vztahy,deprese,alkoholová,drogová závislost…to už je jen krůček k nemocím jako je anorexie nebo bulimie.Pedantští nebo příliš úzkostliví rodiče způsobí u dítěte to,že si přestane vážit sám sebe,důvěřovat si,bude se bát projevit se,něčím vynikat apod.Bude mít pocit,že vše,co dělá,dělá špatně,že se to nesetká s úspěchem.Neprůbojnost také může způsobit,že si dotyční nenajdou partnera a začnou přehnaně kontrolovat to,jak vypadají,co mají na sobě,kolik váží…A odtud už je opravdu jen malý krůček ke vzniku nemoci.Může ji tedy v podstatě způsobit jakýkoli podnět.Přejídání se a zvracení nebo naopak odmítání potravy je stejná závislost jako kterákoliv jiná.Téměř vždy je zapotřebí odborné pomoci,nemocný se z toho sám nedostane.V tomto případě je také důležitá vůle.Bez pevné vůle se dotyčný ani neodhodlá pomoc vyhledat.Ono kolikrát docela dlouho trvá,než si člověk vůbec uvědomí,že s ním není něco v pořádku.
Z toho všeho možná vyplývá,že mám z anorexií nebo bulimií nějaké zkušenosti.Opak je ale pravdou.Ve skutečnosti jsem se s touto problematikou nikdy nesetkala,respektive blíže nesetkala.Nikdy jsem nemusela něco podobného řešit,takže ani nevím,jak se bych se k tomu postavila.Mé úvahy vyplývají převážně z toho,co jsem si načetla.
Dr.Krch píše ve své odborné příručce,na kterou jsem dělala recenzi,že příčiny těchto nemocí vidí v rychle se měnící společnosti a kultuře.Neblahý vliv,hlavně na dívky,které se v rizikovém pubertálním věku snaží vypadat co nejlépe,mají média,televize,tisk.Setkáváme se tam s vyhublými herečkami,zpěvačkami,modelkami.Nepřímo se píše,že pouze dívky hubené jsou pro muže přitažlivé.Z vlastní zkušenosti můžu říct,že na tom bude něco pravdy.Kluci preferují dívky hubené,protože jen ty jsou reprezentativní.Domnívám se ale,že tenhle problém se mění s věkem.Starší muži jistě uznávají jiné hodnoty,než je dokonalá postava.Osobně si myslím,že to,co je dokonalé,není zajímavé.Volila bych ,,zlatou střední cestu“,protože neuznávám extrémy.Faktem je,že na obézní část populace se taky příjemně nedívá.
Důležité je,abychom byli odolní,psychicky vyrovnaní,vážili si sami sebe,ale na druhou stranu je potřeba se nějakým způsobem udržovat,ale vše by mělo být v rámci ,,zdravého“ rozumu.Nic se nemá přehánět.
Práce na tomto kurzu mě vlastně donutila zamyslet se nad otázkami,kterým jsem dříve nepřikláněla žádnou důležitost,nezajímaly mě,protože se mě netýkaly.Je to téma velice zajímavé.Upřímně nezávidím dívkách(neustále mluvím o ženském pohlaví,neboť procentuelně vede),které těmito poruchami trpí,protože cesta k uzdravení je dlouhá a ,,trnitá“.Především musí chtít sami,nikdo za ně první krok neudělá.
Jak psala kolegyně:na každém je něco hezkého,zajímavého,to bychom si měli všichni uvědomit.Ale na druhou stranu,poučky o tom,co je dobré a co naopak špatné pro naše zdraví,se možná ,,uchytí“ ve školách při společných besedách,ale když bude dívka ve špatném psychickém stavu,bude řešit těžkou životní situaci,rozhodně si na tyto chytré poučky nevzpomene,nebude prostor k tomu,aby si řekla:není mi dobře,ale rozhodně nesmím začít blbnout!Těžko říct,jak tomu všemu zabránit.Prostě a jednoduše,těchto civilizačních chorob se nezbavíme.

SHRNUTÍ CIZOJAZYČNÉHO ČLÁNKU: http://www.something-fishy.org/whatarethey/anorexia.php

Anorexia nervoza
Ti,kteří trpí touto nemocí,mají malou sebedůvěru a velkou potřebu kontrolovat svoje emoce a svoje k chování k sociálnímu prostředí.Anorexie je reakce na změny vnitřního(psychického)a vnějšího(okolí)prostředí.Negativními vlivy,které působí,jsou stres,úzkost,něštěstí v rodině apod.Anorexie je špatná cesta,jak zvládnout tyto emoce. Rodina má velký vliv na vznik nemoci.Nový výzkum ukazuje,že u nemocných hrají velkou roli genetické dispozice,které se projeví hned v začátcích nemoci.Osoby,která trpí anorexií jsou abnormálně citliví na svůj vzhled,váhu.Mají velký strach,že ztloustnou.Bojí se o to,že ztratí kontrolu nad tím,co jí.Malá sebedůvěra a pocit,že je nepřijímá okolí,má za následek,že nadměrně hlídají svoji váhu a hladovění berou jako cestu ke kontrolování své váhy a svého chování.Někteří si také myslí,že si nezaslouží potěšení ze života,trpí depresemi.Jsou přecitlivělý,počítají každou kalorii,hladoví,zvrací,užívají dietní prášky,projímadla na redukci váhy,mají přehnanou starost o svůj zevnějšek,který kolikrát ani nemá žádné vady.
Anorexie a bulimie mají hodně společného.Jsou to především příčiny,které je způsobují-psychické,emocionální,rodinné,individuální,sexuální apod.Nemocní lidé často trpí depresemi,protože je vážně narušen jejich psychický stav.Poruchy příjmu potravy můžou způsobit deprese nebo deprese můžou naopak způsobit poruchy příjmu potravy!Takže začarovaný kruh.Jak se říká,všechno ke všemu,anorexie a bulimie způsobují kompletní narušení psychického a fyzického stavu osobnosti.Nezpůsobují tedy jen nebezpečí rapidního snížení váhy.
Anorektik nebo bulimik nemusí splňovat všechny příznaky sepsané v odborných příručkách,protože je to záležitost individuální.Záleží na každém jedinci,na jeho tělesné konstituci a psychickém zdraví.

Shrnutí cizojazyčných odborných článků

Při psaní tohoto článku jsem narazil na jisté problémy. Tím prvním a hlavním je moje velmi chatrná angličtina, takže si nemůžu být jistý, zda jsem při pomalém překladu, za pomoci slovníku, nespletl význam některých slov nebo vět. Při hledání materiálu jsem se snažil využít elektronické zdroje univerzity, zejména portálu Pubmed, ale články jsem také hledal i na jiných internetových stránkách jako např. http://www.medicinenet.com/ a http://www.sciencedirect.com/.
Články se v podstatě shodují s tím, co se mi podařilo zjistit z knih, časopisů a stránek psaných v češtině. I přesto se mi ale podařilo najít několik zajímavostí o problémech poruch příjmu potravy.
Pacienti trpící anorexií jsou po celém světě téměř výhradně ženy (asi z 95%), ale malou část tvoří také muži. V zemích s ekonomikou na vysoké úrovni připadne na každých sto dívek jedna anorektička. Je zajímavé, že nemoc postihuje téměř výhradně bělošskou část populace. Lidé ostatních ras touto poruchou zpravidla netrpí. Paradoxem je fakt, že pacientky pocházejí obvykle ze střední či vyšší ekonomické vrstvy. Procentuálně vyjádřeno, odhadovaný počet žen, trpících touto nemocí, v nějakém stadiu života, je 0,5-3,7%.
Kromě společenských a kulturních vlivů, které jsou patrně hlavní příčinou vzniku MA, se část vědců snaží zjistit, zda je u pacientů nějaký vrozený genetický předpoklad. Organický předpoklad se sice ještě nepodařilo dokázat, ale výsledky studií ukazují, že jednou z možností je dysfunkce určité části mozku, jež řídí metabolické procesy.

Čtyři kritéria pro diagnózu mentální anorexie:

1. Odmítnutí udržení hmotnosti těla u, nebo nad minimální váhou, která je normální pro věk pacienta ( tj. minimální přípustná hmotnost těla je 85% předpokládané váhy jedince)

2. Neustálý strach ze ztloustnutí, i když je pacient podvyživen

3. Zdeformované vnímání sebe sama jako příliš tlustého

4. Problémy s menstruačním cyklem

Pro anorektičky je typická řada psychických problémů, jako například strach z kontaktu s okolím. Není neobvyklé, když pacienti trpí depresemi. Je paradoxem, že lidé s touto poruchou jsou často v pracovním životě velmi úspěšní. Důvodem je jejich přehnaný perfekcionismus a touha po dokonalosti. Mnoho z nich si také prošlo i nějakým druhem závislosti (drogy, alkohol)
Nejznatelnější jsou ovšem fyzické následky MA, způsobené především hladověním. Ke komplikacím dochází u většiny orgánů a tělesných funkcí. Nejvýrazněji jsou postiženy:

Srdce a oběhový systém - nezvykle nízký krevní tlak, pomalá srdeční frekvence,
poruchy v rytmu srdce
Gastrointestinální komplikace – např. zácpa a bolení břicha


Žlázový (endokrinní) systém – narušení chemických procesů, nutných pro správnou
funkci těla
Ledvinové funkce

Chudokrevnost – pravděpodobně, není však klinicky prokázáno

Další symptomy – ztráta vlasů, jemně nažloutlá kůže, poškození zubů, atd.

Léčba je samozřejmě náročná. U lehčích případů, při silné vůli, se pacient může částečně vyléčit sám, např. pomocí příruček či denní léčebný program, při němž není nutný pobyt v léčebně. V případě, kdy podvýživa poškodí zdraví, je nutná ambulantní léčba a hospitalizace. V první řadě je nutné uvést tělesné funkce do normálu. Výživa musí probíhat v malých dávkách, bezpečné přibývání na váze je mezi 1-3 librami za týden ( 1lb=0,3-0,6kg). U některých krajních případů podvýživy je nutná nitrožilní výživa.
Během takového léčení probíhá i psychoterapie. Výzkumy léčby se stále zkoumají a dnes již existuje řada alternativ (např. rodinná terapie).
Míra úmrtnosti se u ppp odhaduje na 6%. Toto číslo je ze všech psychických nemocí nejvyšší. Velmi časté jsou u pacientů sebevraždy.
Včasnou léčbou se však dá nejhoršímu zabránit. Řadu pacientů se podaří úplně vyléčit. Řada z nich se léčí mnoho let, a zhruba 20% z nich se nikdy nezotaví.
Ještě bych se krátce zastavil u anorexie v mužské části populace. Výzkum prokázal, že i muži mohou mít ppp. Ovšem u nich jde spíše o přehnaný zájem o vzhled, než o ztrátu na váze. Větší sklony k ppp má homosexuální menšina.
Anorexie je problém takřka celosvětový a tak jsou příběhy pacientů velmi podobné. Navzdory tomu, že dokážeme ppp úspěšně léčit, jejich výskyt ve světě stále stoupá.

SHRNUTÍ ČESKY PSANÉHO ODBORNÉHO ČLÁNKU:PhDr.Miroslava Líšková:Mentální anorexie –plyne ze způsobu života rodiny?(odborný časopis Sestra)

Zaujal mě článek v odborném časopisu Sestra,který se mi dostal k nahlédnutí.Autorka se zabývá otázkou,zda a jakým způsobem působí negativní vlivy v rodině na psychické zdraví dítěte.
Mentální anorexie je onemocnění,které má mnoho příčin.Lze je rozdělit na příčiny individuální(změny tvaru těla,strach z přibírání);biologické(tělesná hmotnost,pohlaví,menstruační cyklus);sociálně-kulturní(ovlivněné reklamou,módou,médii);rodinné(dlouhodobě neřešené konflikty,nepřiměřené reakce rodičů-pedantství x úzkostlivost,extrémní požadavky na dítě,nevyrovnané vztahy mezi rodiči) ;emocionální(úzkost,deprese,strach z přibírání);osobnostní(negativní sebehodnocení,neúspěch,pocit nejistoty,perfekcionizmus).Rodina hraje výraznou roli při vzniku onemocnění.
Mezi základní lidské potřeby patří potřeba příjímat potravu.Její uspokojování je důležité pro fyzickou i psychickou stabilitu člověka.Při poruchách příjmu potravy dochází k narušení osobnosti,narušení společenské komunikace a závažným psychickým poruchám.
Již ve starověku se objevily poruchy příjmu potravy.Odmítání potravy patřilo k běžným příznakům somatických i psychických onemocnění.V historii však takový stav nebyl považován za patologický jev.Dodržování půstu bylo také tradicí u prvních křesťanů,čili naprosto běžná věc.
Dr.Richard Morton popsal jako první toto onemocnění.Bylo to roku 1689 u 18leté pacientky.Zjistil jistou spojitost mezi narušenými vztahy v rodině(despotický otec) a vznikem choroby.
Začátek onemocnění se často rozvine v průběhu různých rodinných událostí,kdy dítě mívá pocit,že se mu ze strany rodičů nedostává dostatečné pozornosti,např.rodinné krize,rozvody,narození sourozence apod.
Autorka přidala pro lepší představivost i kazuistiku:jedná se o 17letou Marii,studentku 1.ročníku gymnázia,dítě z úplné rodiny.Dvakrát byla hospitalizovaná na pedopsychiatrickém oddělení,BMI 16,8.Je prvním dítětem v rodině a je velmi citlivá.Matka(44letá,vysokoškolsky vzdělaná)stále pracuje,není si vědoma,že zanedbává rodinu.Její styl výchovy je autoritativní.Příčinu nemoci vidí v selhaní dcery.Otec(46letý,vysokoškolsky vzdělaný podnikatel)bývá převážně mimo domov.Starost o rodinu přenesl na manželku a své rodiče.Zpočátku tedy rodiče Marie problém ignorovali,ale nakonec začali oba spolupracovat s odborníky.
Co z toho všeho tedy vyplývá?Mentální anorexie má své příčiny i ve způsobu života rodiny.Různé negativní aspekty můžou narušit psychický stav dítěte.Jak jsem již podotkla,jsou to hlavně nevyřešené rodinné vztahy a přehnané požadavky na dítě ze strany rodičů.Je to problém,který nastává uvnitř rodiny.Může tedy trvat delší dobu,než se začne řešit.Rodiče by měli být tolerantnější a hlavně by si měli uvědomit,že svým chováním můžou ohrozit zdraví dítěte.

RECENZE KNIHY:František David Krch:Bulimie-Jak bojovat s přejídáním(2.,doplňkové vydání;Grada Publishing a.s.,Praha 2003)

Tato příručka je věnovaná lidem ,kteří si uvědomují,že s nimi není něco v pořádku,že mají problém.Ale také těm,kteří mají zájem na jejich uzdravení,tedy rodině,přátelům.Na druhé straně je adresovaná lidem,kteří poruchami příjmu potravy netrpí,ale může je motivovat ke zlepšení stravovacích návyků,celkové změně způsobu života,dosažení větší sebedůvěry a psychické vyrovnanosti.A v neposlední řadě je tato příručka určena jako doplňující studijní materiál pro studenty zdravotních škol.
Kniha se rozděluje na 2 části.První je obecná,zaměřená na základní informace o bulimii,o důsledcích,nebezpečí,příčinách.Druhá část obsahuje konkrétní pomocný program,jehož náplní je,jak bulimii zvládnout.
Hned v úvodu nás autor seznámí s návodem.Zaměřuje se na to,jak ji správně čtenářsky uchopit(musím přiznat,že s tímhle jsem se setkala poprvé)-číst postupně,nepřeskakovat kapitoly,protože na sebe logicky navazují.Jedná se o knihu odbornou,takže já jako čtenář se vžívám do role pacienta.
Obecná část je členěná na kapitoly.V textu se nachází odstavce psané jiným stylem písma,jsou to výpovědi anonymních pacientek,které se dělí o své zkušenosti s bulimií a s léčbou.Zaujímají zde významnou funkci-dávají probíranému tématu jakousi pravdivostní hodnotu.
Obě poruchy příjmu potravy spojují velmi podobné znaky,např.chorobný strach z tloustnutí,z vlastního vzhledu atd.Hned ze začátku se tu setkávám s informacemi,které jsou pro mě zcela nové.Např.,že některé bulimičky dokážou sníst až 2000kcal a hltají i takové potraviny jako je mouka nebo máslo.A také mě velice překvapil fakt,že na cestě k přejídaní bývá často vegetariánská dieta nebo přejídání se sezónním ovocem a zeleninou.Zapomněla jsem podotknout,že věty významného obsahu jsou psány kurzívou,takže čtenáři padnou přednostně do oka,zaměří se na ně.
Věděli jste,že pocit hladu závisí na hladině cukru v krvi?Dámy,také někdy řešíte deprese nebo pocit osamělosti jídlem,respektive přejídáním?Děláte velkou chybu!Síla zvyku je velice nebezpečná.
Jak jsem již předeslala,v textu se nachází výpovědi jednotlivých pacientek.Dovolím si 1 příspěvek odcitovat:,,Je mi 19let,studuji a mohla bych být jako každá jiná holka,jen kdybych věděla,jak se zbavit bulimie.Jsem stále nervózní,unavená a lítostivá.Nic mě nebaví,rozešla jsem se s klukem…Po každém přejedení si říkám,že už nesmím zvracet a musím začít normálně jíst.Připadám si odporně,je mi špatně a nedokážu myslet na nic jiného.Krk už mám odřený od dávení a hlavu plnou toho hrozného jídla.Zhoršila se mi pleť a u zubaře jsem 5x do měsíce.Bojím se,že nebudu mít děti…“
Všechny výpovědi mají jedno společné-napsaly je dívky,které si svou nemoc až moc dobře uvědomují a rády by se jí zbavily.Jenže k vyléčení vede dlouhá cesta,kterou nelze absolvovat bez pevné vůle.Do textu vložené tyto autentické příběhy mi přijdou jako velice dobrá strategie .Účinně vyplňují prostor mezi odborným textem,nad kterým se musí přemýšlet.Vyvolávají ve čtenáři emoce,donutí ho zamyslet se a snad slouží jako dostatečně dobré varování.
V kapitole Důsledky a nebezpečí autor uvádí zdravotní důsledky nedostatečné výživy.Mezi nejzávažnější patří odvápnění kostí,zpomalení funkce střev,celková únava,zažloutlá,praskající pleť,zvýšená kazivost zubů,…S těmito zdravotními problémy je úzce spojeno zvracení.Většina bulimiček si musí dávicí reflex vyvolávat prstem nebo různými předměty,což vede k zranění krku a jícnu.
Jaké jsou příčiny poruch příjmu potravy?Zaujala mě kapitola,která se věnuje historii poruch,vlivy médií a známých osobností.Poruchy příjmu potravy jsou považovány za nemoc středních a vyšších sociálních vrstev.Svoji roli sehrály některé celebrity,např.princezna Diana,Twiggy,herečka Andrey Hepburnová,o modelkách ani nemluvě.Vůbec prvními obětmi byly dívky z vyšších sociálních vrstev.Postupem času,jak se svět proměňoval,se poruchy příjmu potravy rozšířily do všech koutů světa(Izrael,Japonsko,USA,…).Faktem je,že některé národy se liší tělesnou hmotností,ale obecně jsou poruchami ohroženi všichni bez rozdílu společenského postavení,rasy i věku.
Autor vidí příčinu v rychle se měnící kultuře,která oslavuje štíhlost a nabádá k tělesné sebekontrole.Ale značnou vinu přikládá módnímu průmyslu,televizi,časopisům,které rozšiřují názor,že jedině ženy hubené jsou fyzicky přitažlivé.Domnívám se,že v dnešní době to není až tak pravda.Je to individuální záležitost.Značná část mužské populace naopak preferuje plnější tvary.Každý extrém je špatný,proto bych volila ,,zlatou střední cestu“.Jak Krch velmi výstižně píše,výhody vyhublosti jsou přeháněny,zatímco rizikům je věnována malá pozornost.Ve státech,kde hladovění není důsledkem nějaké poruchy,ale pouze tragický fakt,a tloušťka se nebere jako něco ,,závadného“,se anorexie nebo bulimie ,,neuživí“.Naprosto opačná je situace v ekonomicky vyspělých zemích.Nepomáhá tomu ani věčné srovnávání se ,,západem“.
Daleko větší význam bych přikládala praktické části(zmiňovala jsem ji již na začátku) s podtitulem svépomocný průvodce.Jedná se vlastně o manuál-návod k tomu,jak se vyléčit.Zbavit se bulimie znamená změnit chování,návyky,postoje.Nestačí jen přestat se přejídat.Autor zde poradí,jak k problému přistupovat,kdy je třeba začít,co může bránit v léčbě,jak jíst a nezvracet,co dělat v případě selhání,jak na deprese,jak můžou pomoci příbuzní apod.Dr.Krch zdůrazňuje,jak je velmi podstatné dělat si jídelní záznamy.Snadněji se potom odhalí chyby.
Příručku bych hodnotila pozitivně.Je napsaná srozumitelně,žádným těžkým odborným jazykem.Obsahuje jak obecné,teoretické informace,tak i konkrétní postupy a kroky,kterými se postupuje při léčbě.Tuto knihu doporučuji.

Esej:

Krása, trendy a ppp

Během plnění úkolů za celý semestr jsem si rozšířila obzory co se týče poruch příjmu potravy, je pravdou, že kolem této tématiky koluje spousta fám a mýtů. Nejen, že spousta lidí si myslí, že anorexie nebo bulimie nejsou vlastně nemoci, že to je jenom „hloupé bláznění mladých holek, které už neví, jak by se přiblížili mediálně profláknutému ideálu krásy“, bohužel to nemoci jsou a v případě, že postižený člověk žije ještě navíc v prostředí, které se o něj moc nezajímá a jeho okolí si nevšimne, že něco není v pořádku, mohou končit smrtí... Většina totiž sama nedokáže objektivně posoudit, že už je to problém. Věří, že pro sebe dělají to pravé, že tohle je jediná možnost, jak zhubnout, zvednout si sebevědomí.

Ve světě se neustále řeší problém vlivu médií na ideál krásy, vůbec na vzhled celkově. Ze všech titulních stran časopisů na nás pomrkávají štíhlé dlouhonohé krásky a svalnatí charismatičtí muži. I když si to třeba nepřipouštíme, každý si někdy pomyslí, taky bych chtěl/a takhle vypadat. To je přesně ten okamžik, kdy někteří nezvládnou své ambice, své cíle a předsevzetí a pohltí je to. Musíme si uvědomit, že dnes se ani jedna fotka nepublikuje tak, jak ve skutečnosti vznikla. Na všem se dnes dělají „ drobné“ úpravy. Pro ukázku:

zdroj: www.paladix.cz/clanky/img.php?ido=17862&act=res

Nebo mrkněte na www.glennferon.com např.: www.glennferon.com/portfolio1/portfolio09.html, docela zajímavé, co všechno se dá vylepšit! Nebo chcete vidět, co všechno umí vizážista, správný make-up a profesionální foto? Tenhle obrázek mi přišel mailem: Tu vpravo určitě znáte...

Jak vidíte, nikdo není dokonalý, to je třeba si uvědomit. Samozřejmě je v pořádku, že se člověk snaží nějakým způsobem o sebe pečovat, překonávat sám sebe, ovšem lidé postižení nějakou poruchou příjmu potravy jsou vlastně zajatci vlastní mysli. Pocity, které se v nich odehrávají je ovládají. Na jednu stranu chtějí být úžasní, většina z nich má pocit, že tak, jak momentálně vypadají nemohou vylézt ven. Začínají se uzavírat do sebe. Přestávají komunikovat a většinou se z nich stávají samotáři. Já jako člověk, který miluje společnost si nedokážu představit být neustále sama. Avšak jejich psychický stav jim prostě nedovolí jít s přáteli do restaurace, protože by museli něco sníst. Jídlo se stává počátkem, středem i koncem jejich života. Neustálé hlídaní příjmu a výdeje kalorií z nich dělá psance utíkající před hrozbou tuků, cukrů, solí, uhlovodanů ... Bohužel tím si odpírají živiny potřebné k udržení a rozvoji jejich těla, následky nejsou jen fyzické, tělesné, ale neustále se prohlubuje i psychický tlak a zhoršuje se duševní stránka. S každým byť nepatrným prohřešením nastupují deprese, které vedou k dalšímu zpřísnění podmínek stravy a výdeje. Vlastně se dostáváme do kolotoče, nebo spíše do spirály, protože každé další kolo je drastičtější, náročnější, obtížnější a životu nebezpečnější.

Dnes, v moderním světě internetu, jsou stále více populární tzv. stránky pro ana, určitě už jste to někdy slyšeli. Jedná se o soukromé blogy dívek, které fandí super plochým bříškům, trčícím kostem apod. Velice mě zaujalo, že na nich vždy najdete informace o anorexii a dalších poruchách příjmu potravy, to znamená, že autorky jsou velmi dobře informované o tom, co to je, že si mohou i fyzicky ublížit a přesto jsem otevřela takovouto stránku a hned na první fotce bylo přes zrcadlo vyfocené naprosto vyzáblé břicho s titulkem: zatím jsem se neodvážila vyfotit se celá, ještě to není podle mých představ... S otázkou, jestli je to opravdu tak strašné, jak si myslí - Co k tomu dodat ...

Podobné je heslo mia – pro bulimii. Tyto stránky mají funkci prezentace – dívky zde ukazují, jak jsou na tom, utvrzují se v tom, že je to „normální“, nechávají se povzbuzovat atd. Jenže těžko lze zabránit tomuto trendu. Na druhou stranu přibývá lidí obézních. Obezita je protipólem anorexie a bulimie. Extrémní vychrtlost proti extrémní tloušťce? Jak říká klasik, nejlepší je zlatá střední cesta.

Hlavně by si každý měl uvědomit, že na každém se najde něco hezkého, pozitivního, roztomilého. Jde jen o to, jak se sám se sebou dokáže vyrovnat ten který jednotlivec. Každý má právo na své místo pod sluncem, záleží jen na něm, jak to uchopí.

Shrnutí cizojazyčného článku:

Testosterone Could Guard Against Eating Disorders

Našla jsem článek, který mě zaujal už svým názvem: Testosteron může ochránit proti poruchám příjmu potravy. Když jsem se začetla, zjistila jsem, že výzkumný tým psychologů na Michiganské univerzitě pod vedením Kristen Culbert, studentky klinické psychologie, a Kelly Klump – profesorka psychologie na MSU ( Michigan State University ) a presidentka Akademie pro poruchy příjmu potravy, zjistil, že u dvojčat – chlapec a dívka – je mnohem menší pravděpodobnost postižení nějakou výživovou poruchou, než v případě, že se spolu v děloze vyvíjely dvě děti ženského pohlaví. Zatím zkoumali 538 párů dvojčat chlapec + dívka v průběhu šesti let a nadále pokračují. Celkem mají v registru kolem 1200 párů ve věku od 6 do 30 let.

Předešlé výzkumy ukázaly, že důvodem menšího ohrožení je vyšší dávka testosteronu u dívek vyvíjejících se v děloze se sourozenci mužského pohlaví. Kristen Culbert uvedla, že i když jsou příčiny náchylnosti k ppp převážně sociálního a duševního rázu, přesto existuje i možné biologické vysvětlení. Zaměřili se také na dvojice sourozenců, kteří spolu byli vychováváni,ale tam se projevila stejná náchylnost jako u dvojčat - dívek, tak se ujistili, že příčina je v prenatálním vývoji, právě působením testosteronu od bratra-dvojčete. Stále více výzkumných pracovníků se začíná zaměřovat na testosteron a jeho účinky na různé části mozku. Kelly Klump doufá, že s dalším šetřením budou schopni najít tu část mozku, která bude citlivější na příjem prenatálního testosteronu a budou tak moci tyto informace použít k identifikaci nové léčby pomocí biologické úpravy. Mezi další členy výzkumného týmu patří Burt a Marc Breedlove a Barnett Rosenberg, profesor neurologie. Tento článek byl uveřejněn 4. 3. 2008

Zdroj: www.sciencedaily.com /releases/2008/03/080303164518.htm

SHRNUTÍ ČESKY PSANÝCH ODBORNÝCH ČLÁNKŮ

Jako materiál pro tento článek mi posloužily následující informační zdroje: http://www.stob.cz/, http://www.anabell.cz, http://pppinfo.cz., a kniha P.J. Coopera: Mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Kromě nich jsem různé údaje sbíral z článků časopisů a novin, zejména Mladé fronty Dnes.
Internetové stránky jsou spíše populárně-vědecké, než aby se zabývaly problémy mentální bulimie a přejídání vědeckým způsobem. Jde jim především o informovanost čtenáře, o jeho základní orientaci v problému.
O knize P.J. Coopera jsem se zmiňoval již několikrát, a proto nemá smysl se o ní nějak více rozepisovat.
Všechny články se v podstatě shodují v tomto: Mentální bulimie a anorexie jsou více než fyzické, nemocemi psychickými. Typickým pacientem je mladá dospívající dívka, věk mezi 14-17 lety, s nízkým sebevědomím, jež si kompenzuje v chorobné péči o postavu. Přehnanou starost o přebytečná kila, a fyzický vzhled vůbec, odstartuje i zdánlivá maličkost ( nevhodná poznámka, láska,…). Ta je ovšem jen „špičkou ledovce.“ Samotné nemoci předchází dlouhodobý boj pacienta se sebou samým.
Mentální anorexie a mentální bulimie postupují pomalu, a jejich největší nebezpečí tkví v jejich skrytosti. Není výjimkou, když se rodiče pacientky dovědí o trápení své dcery až u nemocničního lůžka. Nedá se však říct, že nevšímavé okolí je důvodem poměrně vysokého stupně úmrtnosti u nemocných. Pacienti svou poruchu dovedou neuvěřitelně dobře skrývat. Podobně jako u dalších způsobů týrání sebe sama ( např. pořezání žiletkou z důvodu uvolnění nahromaděného stresu), se pacientka obává, nutno říct že oprávněně, nepochopení od svého okolí, tedy příbuzných a přátel.
Mentální anorexii a bulimii, ale nemůžeme dát na vrub pouze nevhodným požadavkem společnosti na ideální vzhled. Teď to vypadá, že protiřečím předcházejícím článkům, jež jsem zde již publikoval. Není tomu tak. Kult vychrtlé krásy jistě patří k hlavním viníkům dobrovolného vyhladovění. Jistě, média mají svůj podíl na stále se zvyšujícím množství případů mentální anorexie a bulimie. Ale můj názor je, že pokud by v naší společnosti neexistoval požadavek extrémní štíhlosti, našla by si řada pacientů jiný způsob kompenzace svých psychických problémů. Jak už jsem řekl výše, a přečtené články se na tom v podstatě shodují, mentální bulimie a anorexie jsou především nemocemi mysli, nikoli těla.

Shrnutí: české odborné články

Jako materiál pro shrnutí českých odborných článků jsem zvolila stránky www.doktorka.cz., www.avicenna.cz, www.idealni.cz . Celkem jsem přečetla asi 35 článků týkajících se převážně anorexie a bulimie, ale také dalších blízkých témat jako je např.: hubnutí, diety, vliv médií atd. Z většiny článků vyplývá, že léčba poruch příjmu potravy bývá náročná a s nejistým výsledkem. Jako u všech problémů těla i duše, bylo by i v tomto případě nejlepší těmto poruchám předcházet. Jen asi třetina se dokáže zcela vyléčit. Šest procent případů končí smrtí. Riziko sebevraždy je až dvěstěkrát vyšší než u ostatní populace. To je dosti smutná statistika. Velmi mě zaujaly články o prevenci poruch příjmu potravy ( ppp). Když to řeknu velice stručně, předpoklady k postižení nějakou ppp se vytvářejí už v dětství. Každé dítě, které má odpor k jídlu, jí jen to, co mu opravdu chutná a přesto toho moc nepozře, vlastně děti, které ovládají své rodiče pomocí jídla a naopak – teď to myslím tak, že rodiče nutí dítě do jídla, nebo naopak má dítě jídlo pouze jako odměnu, jsou náchylnější k podlehnutí ppp. Jídlo se tak v rodině stává systémem odměn a trestů, jakýmsi manipulativním prostředkem. Samozřejmě musíme zohlednit duševní stav jedince. Není pravidlem, že každé dítě, které vždy nesní vše, co má na talíři, bude mít ppp. Na druhou stranu je však nutné rozlišovat mezi vybíravostí v jídle, která se v dětském věku objevuje poměrně často a která není signálem poruchy příjmu potravy. "Vybíravost v jídle je termín používaný u dětí, jejichž středem zájmu je spíše rozmanitost než množství jídla," upozornil František David Krch. ( zdravi.centrum.cz/zdravi-a-rodina/2006/11/4/clanky/mentalni-anorexie-trapi-i-sestilete-deti/ ) Dalším faktorem podporujícím náchylnost nějaké poruše je také nadměrná sebekontrola – člověk, který příliš dbá na to, co si o něm asi pomyslí ostatní,jak se jeví okolí, jak ho okolí přijme a s tím související vztah k sobě – jaké o sobě má mínění on sám, jak dokáže zvládat stresové situace a také negativní ohlasy okolí. Spousta článků se věnuje přímo charakteristice a projevům ppp. Myslím, že na našem blogu už je dostatečné množství základních informací. Docela velké množství článků se dotýká problematiky ideálu krásy prezentované v médií všeobecně. Také je faktem, že stále přibývá počet dívek a žen trpících některou výživovou poruchou. Jak se říká, je to dobou. Bohužel není tak jednoduché říct dost a od teď se budou všude ukazovat jen „normální“ holky, tak to naneštěstí nefunguje. Modelky jsou a budou vzorem dívek a dnes se po molech prochází kostry potažené kůží, mohli bychom to nazvat „mánií štíhlosti“. Spousta žen namítá, že je ze zdravotního hlediska jedno jestli ohrožují své zdraví nedostatkem potravy nebo jejím nadbytkem, čímž poukazují na druhou stránku ppp – obezitu. Nesmíme vše brát do extrémů a přemýšlet nad zlatou střední cestou. Většina odborných článků nezapomene připomenout, že se jedná především o poruchy spojené s psychikou. Všechny poruchy začínají u vnitřního přesvědčení, že chcete změnu. Proč ne, to není špatné rozhodnutí, jenomže v těchto případech se pak jedná o fanatické dodržování drastických diet a dalších procesů, ze kterých se stane návyk. Člověk, který podlehl ppp, se stává závislým na kontrole příjmu a výdeje energie. Je potřeba naučit se mít rád své tělo.

Některé články: www.idealni.cz/obdivovana-hubenost-byva-casto-plizivou-sebevrazdou_clanek_show.asp?id=279, hubnuti.doktorka.cz/zdravotni-dusledky-diet-hladoveni/ , psychologie.doktorka.cz/mentalni-anorexie-ideal-krasy , rodina-deti.doktorka.cz/prevence-poruch-prijmu-potravy/, zdravi.doktorka.cz/sdruzeni-chce-anorekticky-bulimicky/, hubnuti.doktorka.cz/poruchy-prijmu-potravy-lecba/, www.avicenna.cz/item/prevence-poruch-prijmu-potravy,...

Slovníkové heslo: Mentální ortorexie

Ortorexie je název pro chorobnou posedlost zdravým stravováním, vlastně se jedná o přílišnou starost o zdraví. Odvozeno z řečtiny: orthos orexis = správná chuť .

Původní dobře míněný trend zdravé výživy se změní v podobnou poruchu stravovacích návyků, jako je anorexie a bulimie. Zatímco anorexie (nechuť k jídlu) a bulimie (přejídání) jsou poruchy příjmu potravy, kde se jedná především o kvantitu, u ortorexie jde o kvalitu potravy. Poprvé ji popsal americký lékař Steve Bratman, který jí sám trpěl. Založil skupinu ortorektiků, ale po tom, co si uvědomil, že to rozhodně není zdraví prospěšné, skupinu rozpustil a vlastní zkušenosti a poznatky uveřejnil v knize Healthfood Junkies ( Fanatici zdravé výživy ). Tato porucha je akceptována od roku 1997. Je pravdou, že každý člověk, který přehnaně pečuje o své zdraví, může rychle překročit pomyslnou hranici a touha po zdraví se promění v devastaci svého vlastního těla. Zastánci ortorexie vždy skončí u diety, která zakazuje jíst maso, tuky, potraviny s umělými přísadami, uměle hnojené, ošetřované pesticidy a geneticky modifikované. Ortorektici nepozřou i další potravinářské výrobky, jejichž konzumace byla někdy zpochybněna, zavržena nebo dodnes podléhá nějakým pověrám, byť pouze neopodstatněně.

Téma stravy se u ortorexie, stejně jako u anorexie či bulimie, stává středem jejich života. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že se ortorexie stává vlastně náhražkou náboženství. Také jsem objevila příměr, že ten, kdo jednou podlehne ortirexii, se stává závislým téměř jako narkoman, proto se léčbě říká odvykací kúra. Postižený člověk trpí neustálým strachem, že by mohl sníst něco nezdravého. Odmítají jíst cokoli, co nemá zaručenou značku zdravé výživy. Většinou tato porucha vede až k celkovému odmítání potravy ze strachu z otravy, proto si většina postižených pěstuje své vlastní potraviny. Starají se velmi přísně o způsoby přípravy potravy, kvalitu nádobí na vaření apod. Jsou velmi pyšní na svůj „zdravý“ styl stravování a na svou postavu. Věnují hodně času plánování jídelníčku a úpravě potravin. Každý jejich stravovací prohřešek je doprovázen silným pocitem viny a frustrace.

Důsledky mentální ortorexie: Osoby, které trpí touto poruchou, jsou velmi štíhlé (protože jí potraviny nízké na kalorie), v jejich jídelníčku schází nutriční látky, sacharidy, tuky,..., proto jim mohou vypadávat vlasy, mohou trpět i chudokrevností, ženy podobně jako u jiných ppp přestávají menstruovat, dalším projevem může být řídnutí kostí. Radikální odmítání potravy může samozřejmě vést k úmrtí. K fyzickým příznakům se však často nabalují i psychické problémy jako jsou deprese, sociální izolace, narušení kontaktu s okolím a podobně. Vzhledem k tomu, že ortorexie patří mezi ppp, je jednou ze základních léčebných postupů psychoterapie.

Zdroje: intelligent.blog.cz/0705/ortorexie, shine-world.blog.cz/0802/ortorexie, www.novyvek.cz/?sekce=maminka&pg=clanek&id=190

Anotace: www. bulimiaguide.org

www.bulimiaguide.org – jak už název sám připomíná, opět se zde dozvíte vše o jedné z nejrozšířenějších poruch příjmu potravy. Tato stránka je vytvořena pro všechny, kteří se nějakým způsobem setkali s tímto onemocněním, ať už z osobní zkušenosti, uvědomili si, že mají problém a chtějí se z toho dostat, nebo znají někoho, kdo trpí touto poruchou a chtějí mu pomoci. Klasicky na levé straně nejdeme průvodce zdrojů a možností, které můžete použít.

Opět jsou zde uvedeny základní informace o charakteristice onemocnění, možné následky a zdravotní potíže vyvolané touto poruchou, druhy léčby, slovníček základních pojmů, docela hezky je provedená příručka pro přátele a rodinu nemocných. Nalezneme zde také kontakty na různá centra pomoci pro lidi trpící některou z poruch, ale převážně se soustředí na bulimii. Obsahuje také informace o tom, do jaké míry pojišťovny hradí výlohy za léčbu mentální bulimie. Zaujal mě i odkaz na zdroje pro školy a trenéry, učitele, například zde vyvrací časté mýty o poruchách příjmu potravy ( ppp ), dopady ppp na kognitivní schopnosti a fungování ve škole, specifické příznaky dětí trpících nějakou ppp atd. Téměř ve všech článcích nezapomínají upozorňovat na to, že bulimie je vážné onemocnění duševní povahy, proto je velice důležitá psychická pohoda u léčeného pacienta ať už při domácí nebo ambulantní léčbě. Prezentované informace jsou založeny na výsledcích klinického výzkumu o bulimii a její léčbě v rámci National eating disorders association – NEDA ( = Národní asociace pro poruchy příjmu potravy ) ve spolupráci s ECRI institutem ( nezisková výzkumná organizace zdravotní péče ).

Anotace: www.mamashealth.com

Tato stránka se týká zdraví obecně, ale v kategorii poruch spojených s jídlem - eating disorders - je spoustu informací týkajících se našeho tématu. Po levéstraně nalezneme přehledně rozdělený sloupec všech uveřejněných odborných článků a komentářů. Kromě běžných poruch typu přejídání, bulimie, anorexie, související obezity atd. jsou zde charakteristiky dalších méně obvyklých poruch např.: Pica nebo „přežvykovací“ syndrom. Pica – jedná se chuť pojídat něco, co neřadíme mezi jídlo. V tomto uvedeném článku jsem se dočetla, že 25% dětí dočasně trpí touto poruchou v případě, že mají nedostatečně vyvážený jídelníček. Mezi nejčastější substance, které postižení jí, patří písek, hlína, popel, cigaretové nedopalky, omítka, křída, živočišné výkaly, papír, led,... Ruminatio – Přežvykovací syndrom – porucha spočívající ve žvýkání jíž natráveného jídla, které se vrátilo z naplněného žaludku, tzv. regurgitace, je velmi ojedinělá, ale vyskytuje se u neurastheniků. Dalším velmi zajímavým byl článek, který poukazoval na to, že poruchy příjmu potravy jako takové nejsou výlučně záležitostí ženského pohlaví, ale trpí jimi i muži, obzvláště medializovaných povolání – modeling, herectví. Opět je to ta neutuchající touha býti dokonalým. Ale je pravdou, že počet mužských pacientů je mnohem menší. Také je zde uveřejněn rozhovor s autorkou knihy Gaining – The truth about life after eating disorders Aimee E. Liu. Celá stránka je přehledná, články nejsou příliš dlouhé, ale obsahují zajímavé dostačující informace. www.mamashealth.com/eat/

Společnost a její podíl na vzniku anorexie a bulimie- ESEJ

V knize P.J. Coopera, Mentální bulimie a záchvatovité přejídání, mě kromě jiného zaujalo, že problémy poruch příjmu potravy se vyskytují téměř výhradně ve společnostech, pro než je štíhlost ( či naopak obezita) středem zájmu. To tedy znamená, že společnosti jež vyznávají jiné priority, se s tímto problémem potýkají minimálně, či vůbec ne. Je tedy mentální anorexie a mentální bulimie ( MA, MB) skutečně problémem pouze osob, jež trpí nějakým pocitem méněcennosti?
Než jsem se problémem začal zabývat hlouběji, měl jsem o těchto psychických chorobách své mínění. Dost dobře jsem nechápal, proč v době, kdy západní svět prakticky již nezná skutečný hladomor ( podobný tomu jež je dnes v Africe či rozvojových státech Asie), někteří jedinci „dobrovolně“ trpí hladem, proč mají k jídlu takový odpor. Po přečtení článků řady odborníků mám alespoň trochu jasno. MA a MB jsou velmi podobné závislosti na alkoholu či drogách. Proto nelze souhlasit s názorem, jaký jsem někdy slýchal, že je pacienta nutno k jídlu donutit a nedovolit mu se jej zbavit, ať už zvracením či vyvolaným průjmem. Takový postoj je velmi zjednodušený, jehož praktikování by pouze vedlo k prohloubení averze dívky vůči jídlu.
K MA a MB je tedy třeba přistupovat jako k droze, a k pacientkám jako k drogově závislým. Musíme chápat, že v určité fázi již pacient svůj odpor nekontroluje, naopak, nemoc začíná ovládat jeho myšlení i jednání. Podobně jako závislost na drogách či alkoholu, i zde se nachází jeden fakt, který je pro náš problém typický. Skrytost spojená s nevšímavostí. Ta skrytost, která zabraňuje brzké vypozorování změny v chování pacienta. Ta nevšímavost způsobená uspěchanou dobou, která nám zabraňuje vidět a slyšet problémy jiných. To se bohužel netýká jen poruch příjmu potravy. Nevidíme (či spíše nechceme vidět) i daleko evidentnější problémy ( týrání zvířat atd.). MA a MB postupuje plíživě a pomalu, a v době poblouznění společnosti ideálem štíhlosti ( číselně vyjádřeno 90-60-90), v záplavě receptů a „zaručených diet,“ lze poruchy příjmu potravy jen těžko rozeznat.
P.J. Cooper ve své knize přikládal příčinu MB právě dietám. Každý, kdo držel dietu mi patrně potvrdí, jak je pokušení dosyta se najíst veliké, ne vždy úspěšně zvládnuté. Jsme lidé a víme, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Logicky a umírněně myslící jedinec se s takovou prohrou dokáže svým rozumem vypořádat. Jiná situace nastane, je-li už člověk pod jistým psychickým tlakem, často vytvořeným pouze v jeho vlastní hlavě. Pokud se u pacienta dodržujícího dietu ( či spíše hladovění) vyvinula forma MA hrozí i nebezpečí MB. MB je vlastně výsledkem dlouhodobého hladovění a následného „selhání.“ Slovo selhání v tomto případě není příliš adekvátní. Jedná se v podstatě o nezvládnutí přirozené touhy organismu po potravě, kterou k životu nutně potřebuje. Narušená psychika však pacienta nutí vypořádat se s plným žaludkem po svém. Násilným způsobem, tedy vyzvracením ( použití laxativ a diuretik přichází většinou až později). Pokud se takový působ stane normou, přichází problém. Není výjimkou, když pacientka zvrací až desetkrát denně. Takový nápor nemůže organizmus dlouho vydržet bez následků. Protržení jícnu je sice velmi vzácné, ale velmi trpí např. zuby. Kvůli žaludečním kyselinám, jež se spolu s potravou dostanou do dutiny ústní, se začíná zubní sklovina postupně rozkládat. Usilovné čištění zubů, při němž se dívka snaží zbavit zápach z úst, spíše ničení skloviny pomáhá. Ještě podstatnějším důsledkem častého zvracení ( či vyvolaných průjmů) je silná dehydratace organismu.
Psychické následky jsou ale možná mnohem horší. Stupňující se odpor vůči sobě samému, spojený často s těžkou depresí, dále upevňuje strukturu tzv. bludného kruhu. Čím později se na problém přijde, tím obtížněji se jej zbavujeme.
Jak ale můžeme pacientům pomoci? Co když se podobná věc stane někomu z našich známých?
Po těchto otázkách se musím opět vrátit k podobnosti závislosti na drogách. Většina pacientů se za svůj problém stydí. Považují jej jen za svůj, a nejsou schopni o něm sami začít hovořit. Jsou sami na sebe velmi citlivý, mají utkvělou představu o svojí vlastní ošklivosti, a tak naprosto odmítají zájem někoho jiného o sebe sama. Naivní domluvy typu: „vždyť ti tak sluší“ si v lepším případě vysvětlí jako závist. V tom horším, že s ubývající váhou přibývá krása. Jako příslušník toho ošklivějšího pohlaví takovou teorii dost dobře nechápu. Naopak velmi dobře rozumím tomu, jak k takovému názoru dívka dospěje.
Vina není jednoznačná, ale myslím si, že v naší kultuře je spousta faktorů, jež podporuje ideál štíhlosti. V podstatě až do šedesátých let, se v západní společnosti více méně udržoval ideál dívky „ženských tvarů.“ Začíná u Věstonické Venuše, pokračuje barokní nádherou pláten malíře Paula Rubense, a končí sexuálním idolem padesátých let, herečkou Marilyn Monroe. V létech šedesátých přišel zlom. Jmenoval se Twiggy. Modelka vyznačující se křehkostí a tak trochu hermafroditním zjevem. Byla mezi modelkami jako zjevení. Světový návrháři náhle začali hledat typově podobné dívky. Od té doby se extrémní štíhlost stala na přehlídkových molech pravidlem, od nějž se až dnes snaží několik málo návrhářů osvobodit. Lze ale právě šedesátá léta označit za začátek problémů s MA? Je historicky prokázáno, že drastické diety držela již Alžběta Bavorská ( Sissi), o MB se dokonce zmiňuje již ve 2.století n.l. Galén. Ovšem až boom kolem Twiggy odstartoval problém s poruchou příjmu potravy v měřítku takřka celosvětovém. Tomu pomohl také velký rozvoj médií, zejména televize První faktorem jsou tedy média.
S ideálem štíhlosti se setkáváme denně. Ať pustíte televizi, internet, otevřete časopis, či jen projdete ulicí, všude jej vidíte. Dospělý člověk již tak nějak otupěl, nevnímá ho. Jenže nedospělá, mnohdy takřka ještě dětská ( tak a od teď mě puberťáci nenávidí) mysl dospívající dívky, je na tyto podněty velmi citlivá. Kdo z nás neměl v období puberty nějaký mindrák, že? Asi to patří k věku adolescentů, ale všechno má své meze.
Dnešní společnost neodpouští jakoukoli nedokonalost, a média jí v tom vesele podporují. Vrcholem pro mě byla fotografie v jednom bulvárním plátku. Bylo to nejspíš v době po celonárodním zblbnutí jménem Superstar, nebo možná po pozdějších nechutných reality show typu Big brother či Vyvolení. Jednalo se o někdejší hvězdičku, jejíž jméno si dnes nevybavím. V bulvárním plátku byl detailní záběr na její odhalené břicho. V bublině se skvěl nápis: „To byl dobrý oběd.“ Můj názor o inteligenci autora článku nemohu publikovat.
Bohužel řada mladých lidí, zejména tedy dívek, vyrůstá na časopisech jako Cosmopolitan, Bravo atd. V časopisech se sice čas od času objeví nějaký příběh anorektičky, zničené hladověním, protože si naivně našla vzor ve všemi obdivované zpěvačce, modelce a bůhví v kom ještě. Avšak hned na další straně uvidíte playmate roku 2000, která se chlubí novou hubnoucí kůrou. Není to trochu schizofrenní?
Samotné zhlédnutí se v někom se však ještě nerovná potížím s jídlem. Problém většinou začíná jinde. Byl jsem dítě ( někdy jsem jím stále), a proto vím, že děti dokážou být kruté. Všichni jsme zažili notorické posměváčky, rejpaly a rádoby dokonalé kritiky. V dětském věku se s tím osobnost dokáže ještě často dobře srovnat ( no ačkoli …), ale v období puberty je jakákoli vysmívaná nedokonalost zničující. V téhle době člověk neslyší rady zkušenějších, jelikož tomu „vůbec nerozumí.“ Po dlouhodobém ustrkování tak objekt výsměchu pomalu a plíživě začíná nenávidět sám sebe. Za svoje nohy, oči, uhry, třetí nosní dírku, špeky, nadváhu. A tak může nastoupit na cestu pomalého sebezničení. Samozřejmě to není obvyklé, ale tři procenta z populace, jež mají podle statistik problém s příjmem potravy, není zas tak málo. Aby toho nebylo dost, jsou zaznamenány i případy, kdy samotní rodiče kritizují své děti za jejich vzhled. To už je opravdu vrchol stupidity!
Když to všechno sečteme společně s vnucenými idoly štíhlosti, přimícháme trochu labilnější povahy a posypeme vrchovatou porcí zaručených odtučňovacích receptů filmových hvězd, tak máme na světě psychologickou bombu o síle tuny TNT. Jak můžeme zabránit výbuchu?
Možná, že bude třeba začít takhle… Anorexie je tak trochu špičkou ledovce… Proč lidé srovnávají, ať už sebe či ostatní s nějakým vzorem? Jak jsem řekl výše. Idol vychrtlé krásy začal v šedesátých letech. To je tedy téměř padesát let. Padesát let jeho předhazování v časopisech, televizi, a posledních patnáct let i internetu. Není divu, že řadě lidí již připadá běžný a každý, kdo se liší, prostě není, nemůže být krásný. Zásadní omyl.
Uvedu příklad. Když si představím, že mám stroj času a přivedu ze vzdálené minulosti pračlověka. Říkejme mu třeba Kočičí dráp. Kočičí dráp je samozřejmě velmi překvapen vymoženostmi moderní doby. Topení, tekoucí voda, nemusí v honbě za potravou nasazovat vlastní život ( pokud ovšem nemají v Tesku výprodej), může létat, potopit se do tisíce metrů, jezdit v podzemí, atd. Pak, jako zlatý hřeb výletu do budoucnosti, avštíví módní přehlídku, na níž vystoupí nejžádanější „věšáky na šaty“ světa. Kočičí dráp se samozřejmě na nic jiného tak netěší. Jaké je ale jeho zklamání z přicházejících slečen. „U mamutího chobotu co to je? To je to nejlepší ze všeho? Já chci zpátky do jeskyně.“ Po návratu se srdečně obejme se šavlozubým tygrem, a ještě celý roztřesený, rychle vyřezává další Věstonickou Venuši. Jeho myšlení je naprosto cizí představa krásné ženy, jako uzlíčku zářivého úsměvu, povadlých tváří a vyčnívajících žeber.
Proč to všechno vykládám? Jednak se snažím splnit normovaný počet slov pro esej, ale hlavně chci dokázat, jak myšlení společnosti hrubě ovlivňuje ideál krásy. Nikdo není dokonalý. Ani ty kluci a holky z plakátu. Vtip je v tom, jednotlivé nedostatky dobře ukrýt. Dnešní modelingové agentury zaměstnávají špičkové odborníky. Na líčení, oblékání, samozřejmě je zajímá i psychologická stránka vzhledu fotografie. Nedílnou součástí jsou pochopitelně experti v oboru počítačové úpravy fotografií. Na střední škole nalezl kamarád stránku, v níž byly publikovány obrázky z různých módních časopisů. Bohužel si přesnou adresu již nepamatuji. Nicméně po kliknutí se fotografie viditelně změnila. Na první pohled bylo jasné o co jde. Instalovaný program názorně ukázal, jakou proměnou fotografie prošla díky pilné práci grafiků. Dokonale hladké nohy krásné blonďaté slečny vykazovaly známky tolik obávané celulitidy. Další, tentokrát čokoládová kráska, zdaleka nebyla tak kouzelná jako na první pohled. Při bližším zkoumání, i přes jistě kvalitní práci maskérů, jsem se nemohl zbavit dojmu, že má kruhy pod očima.
Z toho vyplývá: Ani tito vzorové postavičky nejsou až tak skvělé, jak se na první pohled zdají. Ale vykládejte to lidem. Po pravdě řečeno, když jsem se na toto téma bavil nezávisle na sobě s několika svými kamarádkami, přišlo mi že mají poměrně dost pokřivenou představu o vnímání krásy mužskou částí populace. Idea 90-60-90 je prý nutnou normou, kterou bezmezně obdivujeme a vyžadujeme. Nesplnění rovná se velké mínus. Není tomu tak. Jak jsem se již vyjádřil v anotaci Miss, ferrari a … nepotřebujeme dokonalost, chceme někoho s kým si budeme rozumět ( pokud chci navázat trvalý vztah, nemluvím o krátkodobém úletu) a kdo nám bude vyhovovat. Nehledáme dokonalý vzor, protože ten není. Každý z nás má své nároky a názory. Podobně jako ve fotbale. Já fandím Slavii, ten Spartě, ten nemá rád ani jednu, a tak je to se vším. Někde jsem četl ( patrně to bylo na jednom z těch kýčovitých valentinských přáních), že jsme andělé s jedním křídlem a potřebujeme toho druhého abychom mohli vzlétnout. Docela mě zaujalo a chtěl jsem si jej koupit, avšak cár papíru za čtyři pětky je přece jenom moc, ale to sem teď nepatří. Nicméně ta myšlenka je poměrně dobrá. Anděl je podle tradice dokonalá bytost. Člověk dokonalý není, ale některé páry se dokonalosti už blíží. Důležitější než vzhled modelek a modelů je tedy vzájemná symbióza partnerů.
Když jsem podobnou úvahu řekl své kamarádce, odvětila, že kdybych si měl v baru vybrat mezi velmi inteligentí, avšak nevzhlednou šedou myškou, a krásnou, dobře stavěnou slečnou, vyberu si nejprve pro seznámení tu druhou. Propána! A kdo ne! To nepopírám, ale pokud se přesvědčím, že se v té krásné hlavince skrývá mozek slabomyslného kuřete, brzy vezmu do zaječích.
Během dalších rozhovorů na toto téma jsem zjistil, že za názorem mých kamarádek se skrývá předchozí špatná zkušenost. Povětšinou právě z let dospívání ( jsem na stopě). Často se z idolu dívčího srdce vyklube idiot, který je odkopne kvůli pize na nose, či právě širším bokům. Takhle prožitá první láska samozřejmě zamává s každým. Bohužel domluvy, že je to pitomec, se míjejí účinkem. Absolutně nejhorší, a častá, je situace, když začne člověk hledat chybu v sobě. Trefovat se do tělesných nedostatků je jedním z nejhorších podpásových úderů, jež jsme schopni provést. Ze své zkušenosti můžu říct, že s lásky člověk dělá věci, jež by za normálních okolností neudělal. Svých nedokonalostí si všímáme často až ve chvíli kdy nás někdo upozorní. A právě tady většinou vzniká zárodek poruch příjmu potravy.
Je paradoxní, že anorektičky při svém extrémním zájmu o diety, hubnutí, kalorie a jídlo vůbec, volí hladovění. Přitom v každém seriózním článku o zdravé výživě se dozvíte, že takové řešení je patrně nehorší co může být. Lidské tělo je velmi přizpůsobivé. To se týká i příjmu potravy. Příroda mu dala do vínku schopnost přežít po určitou dobu i s minimálním množstvím potravy. Pokud tedy začneme tvrdě hladovět bere si živiny nejprve z tukových zásob. Člověk bez dostatečného přísunu jídla samozřejmě dlouho nevydrží, a pokud poté začne normálně jíst, tělo uvyklé minimu má tendenci ukládat, pro něj přebytečné tuky opět do zásoby. V praxi to znamená přírůstek váhy a zakulacení postavy.
Z předcházejících řádek je tedy jasné, že je třeba změnit myšlení společnosti co se týče idolu krásy. Proces to je velmi dlouhý a obtížný, nikoli nemožný. Změna musí nastat především u médií. Na jejich plátcích by se měli objevovat kromě „ligy výjimečných,“ i lidé jimž sice osud nenadělil mračna stylistů, ale jejichž přednosti tkví v něčem jiném. Daleko více prostoru by zasloužily odborníci vysvětlující rizika přílišné snahy udržení váhy. Problém se ale nalézá v prodejnosti časopisů, novin či jiných výrobků. Dost dobře si nedovedu představit prodejnost nízkokalorické tyčinky, jež na obale nese plešatějící hlavu odborníka na výživu. Komerční televize moderování pořadu Počasí přenechá sličné modelce, než znalostmi skvěle vybavené, leč stárnoucí meteoroložce.
Je tedy současný status quo nehybný? Zdánlivě ano. Ovšem v poslední době vzlétlo k nebi několik vlaštovek naděje. První z nich je stále se rozšiřující zákaz vystupování modelek s BMI menší než 18. Odborníci sice varují, že i takové číslo zavání podvýživou, ale snaha o změnu je evidentní. Další změnou, byť možná jde o peníze pro telekomunikační společnosti, je SMS-kové hlasování o královnu krásy. Hlasy posílá široká veřejnost, nikoli jen hrstka modelingových „géniů,“ kteří si pouze vybírají pracovní materiál. Třetí a poslední bych viděl přehlídku, jež se odehrála před několika málo lety. Modely návrhářů předváděly dívky tvarů, abych tak řekl „krev a mlíko.“ Show měla obrovský úspěch a psaly o ní deníky celého světa.
Odtud možná získáme recept na celosvětový problém anorexie a bulimie. Pokud média začnou o takových vlaštovkách psát, o problému začneme otevřeně mluvit a zvýšíme tlak na lidi podporující kult vychrtlosti, možná se dočkáme změny. Bylo by naivní myslet si, že problém poruch příjmu potravy úplně vymizí. Ale jak jsem říkal na začátku, jde jenom o kulturní zvyk (nebo zlozvyk). Pokud podnikneme alespoň relativní „odvykací kůru“ možná se nám anorexii a bulimii alespoň omezit.

Anotace na cizojazyčnou stránku:http://ppp.zdravie.sk/sz/654/O-chorobe.html

Chtěla bych vás seznámit se slovenskou internetovou adresou,která se týká naší problematiky,tedy anorexie a bulimie.Stránka mě zaujala hned na první pohled.Je přehledná,výtvarně pestrá,výrazná.Žádnou rubriku nelze přehlédnout.Můžete si tu zjistit vše,co potřebujete.Úvodní strana obsahuje několik kapitol,ze kterých si můžete vybrat.Např.historii,charakteristiku a nejrozšířenější formy poruch příjmu potravy,dále obecné informace o anorexii,charakteristiku bulimie,něco o dietách,příznacích,léčbě atd.
Kliknutí myší vás zavede k dalším odkazům.Máte možnost přečíst si aktuální příběhy dívek,které se s nemocí trápí nebo,v tom lepším případě,se jim podařila vyléčit.Na stránkách najdete také rubriku Poradna.Dívky,které mají s anorexií nebo bulimií problémy,či potřebují se na něco informovat,pomoci kamarádce,můžou zde zanechat dotazy,na které posléze odpovídají odborníci.Chtěli byste nějakým způsobem přispět třeba svými zkušenostmi?Můžete se zapojit do diskusního fora a reagovat na příspěvky dívek.
Najdete zde i kontakty na kliniky,ambulance,lékaře,kteří se zabývají touto problematikou.Poslední rubrika obsahuje články,např.:,,Španělsko bojuje s anorexií.Kampaní“…Mě osobně zaujaly tyto stránky svou formou i obsahem.Dokonce mě i ,,donutily“ přečíst si působivé příběhy dívek a zamyslet se nad celým problémem…

Slovníkové heslo - bulimie

www.google.com/obrázky

Bulimie

Bulimie z latinského spojení bulimia nervosa a patří mezi jednu z poruch příjmu potravy, stejně jako sem můžeme zařadit anorexii. Je založena na záchvatovitém přejídání a následném „trestání“ se za to - buď úmyslném zvracením, ale nebo také průjmovými prostředky volně prodejnými v lékárnách, užíváním anorektik nebo jiných látek, jen proto, aby dotyčný nepřibral na váze. Tato nemoc postihuje zejménadívky a ženy ve věku 13 - 18 let, ale vyšší věk není výjimkou, stejně jako muži trpící touto nemocí.Bulimie se léčí psychoterapeuticky.
Bulimie – se dá vysvětlit také slovem bulimis což můžeme přesně přeložit jako „býčí hlad“, Jako první ji Takto to nazval Galén (2. století n.l.).

Specifikace bulimie

Bulimii si nesmíme plést s tzv. obžerstvím. Bulimičky (a i bulimikové) se okamžitě po spořádání spousty jídla snaží se z pocitu viny všeho ihned zbavit. Používají proto drastické způsoby, kterým si naprosto devastují tělo a dochází k různým dalším onemocněním. Časté je vypadávání vlasů, lámavost nehtů, svědivá kůže po celém těle (pokožka je i velice suchá), větší kazivost zubů (při zvracení se žaludeční šťávy dostávají do úst, kde ničí zubní sklovinu a ani řádné čištění zubů nezastaví tuto zkázu) a samozřejmě žaludeční a stravovací problémy. Jedinec s touto nemocí musí navštívit psychiatra (psycholog ve většině případech nestačí), avšak většinou k tomu dojde až po hospitalizaci v nemocnici, kdy si člověk konečně uvědomí, kde je ta chyba. Poté se učí mít rád sám sebe i jídlo a postupem času se může i vyléčit. Je to ale běh na dlouho trať….

Zdroje: wikipedia.cz, Ottova encyklopedie

Slovníkové heslo - BMI

Index tělesné hmotnosti
Index tělesné hmotnosti, obvykle označovaný zkratkou BMI pochází z angličtiny (body mass index) a je to číslo používané jako měřítko obezity, které umožňuje porovnávat lidi s různou výškou. Index vypočítáme, když hmotnost člověka vydělíme jeho výškou znásobenou na druhou.

Vzorec:

BMI=hmotnost/výška2

Do vzorce dosadíme hmotnost v kilogramech a výšku v metrech. Výsledek zaokrouhlíme na jedno desetinné místo a máme číslo, dle kterého se dozvíme, jak na tom naše BMI je. Musíme však počítat s tím, že je to pouze orientační, jelikož svaly váží více než-li tuk…
BMI se také někdy také nazývá jako Queteletův index, protože jej vytvořil někdy v 19. st. belgičan Adolphe Quetelet při práci na svém systému „sociální fyziky“.

Použití
Jak jsem již psala, slouží spíše jen jako jakýsi orientační bod, protože ignoruje stavbu těla po stránce svalové, proto se v klinické praxi obvykle používají přesnější testy jako měření tloušťky podkožního tuku.

BMI je nejužitečnější pro průzkumy mezi širšími vzorky populace. Důvodem pro použití BMI je, že výpočet je rychlý, slouží k němu pouze váha a kilogramy. Proto ho musíme brát spíše jen jako jakési vodítko naší váhy.

Hodnoty BMI
V populaci se vyskytují hodnoty indexu v rozmezí od přibližně 15 (závažná podvýživa) až přes 40 (morbidní obezita). Přesné hranice mezi jednotlivými kategoriemi se liší dle názoru odborníků, ale všeobecně je BMI pod 18,5 považováno za podváhu, která může být výsledkem stravování či jiného zdravotního problému (anorexie, bulimie..), zatímco BMI nad 25 se považuje za nadváhu a nad 30 za příznak obezity. To vše platí pro dospělé osoby nad 20let.

V praxi se používají tyto hranice:
podváha: BMI ≤ 18,5
ideální váha: 18,5–25
nadváha: 25–30
mírná obezita: 30–35
střední obezita: 35–40
morbidní obezita: BMI > 40

Musíme však stále brát ohled, že BMI je skutečně jen jakýsi pomocník při zjištění obezity. Např. kulturista může spadat do kategorie s BMI nad 30 a výše, ale u něj se to odvíjí od velkého procenta svalové hmoty. Zase starší člověk s menším podílem svalové hmoty může být dle BMI zdravý, ale přesto je ve skutečnosti obézní.

Zdroje: wikipedia.cz, ordinace.cz

Zdravie.sk- anotace na cizojazyčnou stránku

Dobrý den. Chtěl bych Vás seznámit se stránkami http://ppp.zdravie.sk/. Našeho problému se dotýkají je částečně. Část, zabývající poruchami příjmu potravy a obezitou, je jen jednou z mnoha, o které se tento portál, http://www.zdravie.sk/, zajímá. Obory medicíny jsou však velmi propojené a v podstatě všechno souvisí se vším. Proto jsem se rozhodl stránky popsat trochu více ze široka, než abych se soustředil jen na náš problém.
Stránky jsou pěkně vizuálně koncipovány, grafická úprava je na vysoké úrovni, což u čtenáře budí důvěru. Rozdělení jednotlivých sekcí je velmi přehledné a orientace v nich nedělá žádné problémy. Pokud se zajímáte právě o poruchy příjmu potravy, na první pohled vás zklame malý obsah informací, které odkaz nabízí. Je to však jen zdání. Pod seznamem chorob najdete článek, který by obsahem odpovídal slovníkovému heslu na našem blogu. Jedná se tedy o jakousi stručnou definici chorob. Stránky však mají poměrně velkou zásobárnu článků jednotlivých přispěvatelů, a tak jiné potřebné, zejména praktické informace, naleznete během několika málo minut.
Celkově bych stránky hodnotil velmi kladně. Nejsem odborník, ale množství informací na stránkách je pro laika dostačující. Ani množství reklam není přehnané, což je v dnešní době velmi vzácné. Pokud se ale chcete o jednotlivých chorobách dozvědět více musíte hledat jinde.

Anotace na česky psanou internetovou stránku

www.google.com/obrázky

http://www.ordinace.cz/

Tato stránka je věnována širšímu okolí zdraví, nejen přímo bulimii. Na úvodní stránce si můžete vybrat hned z několika odkazů. Pokud by jste si chtěli přečíst jen o bulimii, stačí pro rychlejší hledání zadat do vyhledávače na této stránce "bulimie" a okamžitě Vám naskočí několik dalších odkazů. Asi neširší a nejobecnější je hned ten první. Dozvíte se z něj, co je to vlastně mentální bulime, jaká s sebou nese rizika a obtíže, že jsou s ní úzce spojené psychické problémy (samozřejmě spolu s mnoha dalšími)... A pokud patříte mezi ty, kteří stále nerozumíte tomu, proč vlastně někteří lidé (a že jich docela přibývá) do toho spadnou, bude Vás jistě zajímat odkaz "jaké jsou příčiny bulimie", kde se dozvíte co že vlastně vede některé osoby k tomuto "řešení" svých problémů. Na závěr zde jsou "nejčastější otázky", na které tu jsou rovnou i odpovědi kvalifikovaných odborníků. Na této stránce probíhají i časté on-line rozhovory (chaty) s odborníky přes zdravou výživu, takže pokud máte zájem, určitě tuto stránku navštivte.

Na mě působil celkový vzhled této stránky velice příjemně, vše je srozumitelně a jasně uspořádané, žádné zmatky jako na některých podobných stránkách. Pokud se rozhodnete tuto internetovou adresu navštívit, přeji příjemnou zábavu..

Anotace na cizojazyčně psanou internetovou stránku

www.google.com/obrázky

http://www.obezita.net/

Nejen u nás v České republice, ale i po celém světě mějí stovky (možná i tisíce) lidí prolémy s obezitou. A jelikož angličtina je prakticky celosvětovým jazykem, našla jsem internetové stránky v angličitině. Jsou věnovány právě těm, kteří mají problémy s obezitou..

Celistvost stránky mě docela příjemně překvapila. Vše je srozumitelně zařazené, jsou zde zajímavé odkazy..např. se zde dočtete, jak vlastně působí alkohol na Vaše tělo, jak vůbec souvisí s obezitou..Pokud sem zavítají lidé, kteří by chtěli začít hubnout a neví, jak tomu uzpůsobit pohyb, naleznou tu odkaz různé druhy cvičení, které pomáhají při shazování kil..jsou zde i různé dietní tipy, návod, jak si máme uspořádat jídelníček, abychom dávali tělu to nejlepší, nejhodnotnější a přitom ho udržovali ve vitálním stavu. Myslím, že tyto stránky jsou dobře uspořádány, nelezneme tu skutečně zajímavosti..Takže pokud si poradíte s angličtinou a máte zájem o dané téma, nevidím důvod, proč tyto stránky nenavštívit..