SHRNUTÍ ČESKY PSANÝCH ODBORNÝCH ČLÁNKŮ

Jako materiál pro tento článek mi posloužily následující informační zdroje: http://www.stob.cz/, http://www.anabell.cz, http://pppinfo.cz., a kniha P.J. Coopera: Mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Kromě nich jsem různé údaje sbíral z článků časopisů a novin, zejména Mladé fronty Dnes.
Internetové stránky jsou spíše populárně-vědecké, než aby se zabývaly problémy mentální bulimie a přejídání vědeckým způsobem. Jde jim především o informovanost čtenáře, o jeho základní orientaci v problému.
O knize P.J. Coopera jsem se zmiňoval již několikrát, a proto nemá smysl se o ní nějak více rozepisovat.
Všechny články se v podstatě shodují v tomto: Mentální bulimie a anorexie jsou více než fyzické, nemocemi psychickými. Typickým pacientem je mladá dospívající dívka, věk mezi 14-17 lety, s nízkým sebevědomím, jež si kompenzuje v chorobné péči o postavu. Přehnanou starost o přebytečná kila, a fyzický vzhled vůbec, odstartuje i zdánlivá maličkost ( nevhodná poznámka, láska,…). Ta je ovšem jen „špičkou ledovce.“ Samotné nemoci předchází dlouhodobý boj pacienta se sebou samým.
Mentální anorexie a mentální bulimie postupují pomalu, a jejich největší nebezpečí tkví v jejich skrytosti. Není výjimkou, když se rodiče pacientky dovědí o trápení své dcery až u nemocničního lůžka. Nedá se však říct, že nevšímavé okolí je důvodem poměrně vysokého stupně úmrtnosti u nemocných. Pacienti svou poruchu dovedou neuvěřitelně dobře skrývat. Podobně jako u dalších způsobů týrání sebe sama ( např. pořezání žiletkou z důvodu uvolnění nahromaděného stresu), se pacientka obává, nutno říct že oprávněně, nepochopení od svého okolí, tedy příbuzných a přátel.
Mentální anorexii a bulimii, ale nemůžeme dát na vrub pouze nevhodným požadavkem společnosti na ideální vzhled. Teď to vypadá, že protiřečím předcházejícím článkům, jež jsem zde již publikoval. Není tomu tak. Kult vychrtlé krásy jistě patří k hlavním viníkům dobrovolného vyhladovění. Jistě, média mají svůj podíl na stále se zvyšujícím množství případů mentální anorexie a bulimie. Ale můj názor je, že pokud by v naší společnosti neexistoval požadavek extrémní štíhlosti, našla by si řada pacientů jiný způsob kompenzace svých psychických problémů. Jak už jsem řekl výše, a přečtené články se na tom v podstatě shodují, mentální bulimie a anorexie jsou především nemocemi mysli, nikoli těla.