Slovníkové heslo:BMI

TĚLESNÝ HMOTNOSTNÍ INDEX (anglicky: body mass index - BMI)-jedná se o veličinu,která nejčastěji slouží k určení obezity u lidí,umožňuje statistická porovnávání lidí s různou výškou. Index se spočítá vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky:
Do vzorečku se dosazuje hmotnost v kilogramech a výška v metrech a výsledná jednotka kg/m² se vynechává.
Rozsah BMI
podváha
méně než 18,4
ideální váha
18,5–24,9
nadváha
25–29,9
mírná obezita
30–34,9
střední obezita
35–39,9
extrémní obezita
více než 40
Osoba,mající BMI přes 25 kg/m2,je považována za osobu s nadváhou; BMI přes 30 kg/m2 je považováno za obezitu. Americký Institut pro výzkum rakoviny považuje BMI mezi 18,5 a 25 za ideální cíl zdravé osoby (i když některé zdroje považují osobu s BMI nižší než 20 za osobu s podváhou). BMI zavedl v 19.století belgický statistik Adolfhe Quetelet. při práci na svém systému „sociální fyziky“, proto se BMI někdy označuje také jako Queteletův index.Limitní hodnoty se mohou lišit v různých zemích. V červnu 1998 Národní institut zdraví v USA vydal oficiální definice kategorií BMI, které tehdy používala Světová zdravotnická organizace a posunul americký limit 'nadváhy' z BMI 27 na BMI 25. Asi 30 milionů Američanů tím přešlo z „ideální“ hmotnosti do nadváhy 0,45 – 4,55 kg. Tedy BMI nemůže dát kompletní diagnostiku. Silný atlet může pro těžké svalstvo být klasifikován podle BMI jako obézní a naopak.Samotný BMI je proto jako diagnostický nástroj nedostatečný. V praxi je mnoho příkladů nadváhy, které mohou škodit zdraví. V těchto případech limity BMI poskytují jednoduchá čísla, kterým všichni pacienti mohou rozumět.
Také z hlediska srdečních a cévních onemocnění je BMI poměrně dobrý ukazatel rizika, především u zdravých osob. Kvůli upřesnění rozložení tělesného tuku je však vhodné doplnit BMI měřením obvodu pasu.Vyšší BMI také oddaluje nástup hormonální nerovnováhy u žen (menopauzy). Zcela jasná není ani souvislost mezi BMI a onemocněními dýchacích cest. Pravda je i to, že BMI je méně spolehlivý ukazatel nadváhy u velmi mladých či velmi starých osob.Jako mnoho jiných parametrů není tedy ani BMI dokonalý, nicméně z hlediska kategorizace váhových skupin stále BMI patří mezi nejlepší parametry.
Použití:BMI se obecně dá považovat pouze za statistický nástroj, u konkrétního jedince je BMI příliš jednoduchým prostředkem, který ignoruje velké množství důležitých faktorů (např. stavbu těla, množství svalstva apod.). V klinické praxi se proto obvykle používají přesnější testy jako měření tloušťky podkožního tuku atd.BMI je nejužitečnější pro statistické průzkumy mezi rozsáhlejšími vzorky populace. Důvodem pro použití BMI je, že pro jeho použití stačí v datech uvádět výšku a hmotnost. Výpočet BMI pro konkrétního jednotlivce nelze proto brát jako absolutní ukazatel, spíše jen jako přibližné vodítko, které by mělo být použito jen jako jeden z více prostředků.
Hodnoty BMI:V populaci se objevují hodnoty indexu v rozmezí od přibližně 15 (závažná podvýživa) až přes 40 (morbidní obezita). Přesné hranice mezi jednotlivými kategoriemi (závažná podvýživa, podvýživa, optimální váha atd.) se mezi různými odborníky liší, ale všeobecně je BMI pod 18,5 považováno za podváhu, která může být příznakem nějaké poruchy stravování či jiného zdravotního problému, zatímco BMI nad 25 se považuje za nadváhu a nad 30 za příznak obezity. Tyto hranice platí pro dospělé starší 20 let.Hranice hodnot BMI se také liší pro různé rasy. Např. Asiaté používají o něco nižší hranice, za obézní se tam považují již lidé s BMI nad 27,5, jako ideální se stanoví BMI v rozmezí 18,5–23.
Zdroje:www.wikipedie.cz,
www.prodia.milackove.net/obezita-bmi-index-co-je-k-cemu-slouzi,
www.celostnimedicina.cz/bmi-index-telesne-hmotnosti.htm