ESEJ:Jak to vidím já…

Zpočátku jsem si myslela,že tenhle kurz nemůžu zvládnout,když jsem viděla zadání úkolů,jejichž splnění je podmínkou k udělení zápočtu.Moc mi ale pomohlo téma,na kterém jsme se s ostatními členy skupiny celkem bez problémů shodli.Já osobně jsem horovala pro téma,které mě zajímá, které se týká běžného života,je aktuální a dobře se dá sehnat použitelný materiál.
Jako hlavní téma jsme si teda vybrali anorexii,bulimii a vše,co s tím souvisí.Jedná se o poruchy,které narušují psychickou a fyzickou stránku člověka.Mají mnoho příčin širokého záběru,takže se může stát,že do toho složité koloběhu spadne každý z nás.Jsme přece jen lidé,kteří se někde narodili,někde vyrostli,někdo nás vychoval,ovlivnil naše chování,názory,postoje atd.Také jsme se narodili s nějakými genetickými dispozicemi.Každý z nás je individualita a prožívá situace jinak.Záleží na tom,jaké temperamentové složky převažují.To,co se někomu zdá jako závažné,je pro jiného banalita.Může mít totiž za sebou těžké období,takže už uznává jiné životní honoty,jiné záležitosti jsou pro něj důležité.Je to hodně dáno zkušenostmi.Lidská psychika je křehká,málo odolná,člověk pod tíhou závažných životních situací snadno spadne hluboko.Většinou si ale sám pomoci nedokáže.Stačí smrt blízké osoby,nevyřešené rodinné vztahy,deprese,alkoholová,drogová závislost…to už je jen krůček k nemocím jako je anorexie nebo bulimie.Pedantští nebo příliš úzkostliví rodiče způsobí u dítěte to,že si přestane vážit sám sebe,důvěřovat si,bude se bát projevit se,něčím vynikat apod.Bude mít pocit,že vše,co dělá,dělá špatně,že se to nesetká s úspěchem.Neprůbojnost také může způsobit,že si dotyční nenajdou partnera a začnou přehnaně kontrolovat to,jak vypadají,co mají na sobě,kolik váží…A odtud už je opravdu jen malý krůček ke vzniku nemoci.Může ji tedy v podstatě způsobit jakýkoli podnět.Přejídání se a zvracení nebo naopak odmítání potravy je stejná závislost jako kterákoliv jiná.Téměř vždy je zapotřebí odborné pomoci,nemocný se z toho sám nedostane.V tomto případě je také důležitá vůle.Bez pevné vůle se dotyčný ani neodhodlá pomoc vyhledat.Ono kolikrát docela dlouho trvá,než si člověk vůbec uvědomí,že s ním není něco v pořádku.
Z toho všeho možná vyplývá,že mám z anorexií nebo bulimií nějaké zkušenosti.Opak je ale pravdou.Ve skutečnosti jsem se s touto problematikou nikdy nesetkala,respektive blíže nesetkala.Nikdy jsem nemusela něco podobného řešit,takže ani nevím,jak se bych se k tomu postavila.Mé úvahy vyplývají převážně z toho,co jsem si načetla.
Dr.Krch píše ve své odborné příručce,na kterou jsem dělala recenzi,že příčiny těchto nemocí vidí v rychle se měnící společnosti a kultuře.Neblahý vliv,hlavně na dívky,které se v rizikovém pubertálním věku snaží vypadat co nejlépe,mají média,televize,tisk.Setkáváme se tam s vyhublými herečkami,zpěvačkami,modelkami.Nepřímo se píše,že pouze dívky hubené jsou pro muže přitažlivé.Z vlastní zkušenosti můžu říct,že na tom bude něco pravdy.Kluci preferují dívky hubené,protože jen ty jsou reprezentativní.Domnívám se ale,že tenhle problém se mění s věkem.Starší muži jistě uznávají jiné hodnoty,než je dokonalá postava.Osobně si myslím,že to,co je dokonalé,není zajímavé.Volila bych ,,zlatou střední cestu“,protože neuznávám extrémy.Faktem je,že na obézní část populace se taky příjemně nedívá.
Důležité je,abychom byli odolní,psychicky vyrovnaní,vážili si sami sebe,ale na druhou stranu je potřeba se nějakým způsobem udržovat,ale vše by mělo být v rámci ,,zdravého“ rozumu.Nic se nemá přehánět.
Práce na tomto kurzu mě vlastně donutila zamyslet se nad otázkami,kterým jsem dříve nepřikláněla žádnou důležitost,nezajímaly mě,protože se mě netýkaly.Je to téma velice zajímavé.Upřímně nezávidím dívkách(neustále mluvím o ženském pohlaví,neboť procentuelně vede),které těmito poruchami trpí,protože cesta k uzdravení je dlouhá a ,,trnitá“.Především musí chtít sami,nikdo za ně první krok neudělá.
Jak psala kolegyně:na každém je něco hezkého,zajímavého,to bychom si měli všichni uvědomit.Ale na druhou stranu,poučky o tom,co je dobré a co naopak špatné pro naše zdraví,se možná ,,uchytí“ ve školách při společných besedách,ale když bude dívka ve špatném psychickém stavu,bude řešit těžkou životní situaci,rozhodně si na tyto chytré poučky nevzpomene,nebude prostor k tomu,aby si řekla:není mi dobře,ale rozhodně nesmím začít blbnout!Těžko říct,jak tomu všemu zabránit.Prostě a jednoduše,těchto civilizačních chorob se nezbavíme.